
Manželství Venduliných rodičů bylo plné křiku, hádek a napětí. Poslední roky je u rodičů klid. Nicméně matka Venduly se nehodlá o svého manžela postarat v době, kdy bude po operaci nechodící pacient.
Nechápu, proč se rodiče nerozvedli. Jejich manželství bylo z mého pohledu nefunkční a příliš bolavé. Nevím, co je udrželo pohromadě. Dnes to jsou lidé, kterým je více než sedmdesát a žijí vedle sebe v poklidu.
Moje dětství bylo skoro jako noční můra
Nerada vzpomínám na své dětství. Nebylo dne, kdy by se u nás nekřičelo, nebouchaly dveře nebo nebylo napětí. Utíkala jsem z domova za kamarádkami, trávila čas po škole na dětském hřišti a doma se zavírala do dětského pokoje. Naštěstí jsem byla premiantkou třídy, a tak rodiče neměli důvod se o mě zajímat.
Nepřidělávala jsem jim žádné starosti, nemuseli se se mnou učit do školy a když jsem byla doma, četla jsem si v pokoji knihy. Hned po maturitě jsem z našeho hlučného domu utekla. Moji rodiče asi nebyli zlí lidé, ale společně byli nešťastní. Trápili se a nedokázali od sebe odejít. Dnes jsou to staří lidé, už se nehádají. Žijí si vedle sebe v poklidu a kdykoliv přijedu na návštěvu, tak mám pocit, že je jejich manželství spokojené.
Otcova operace ukázala pravý stav věcí
„Táta jde na výměnu kyčle. Bude se po operaci učit znovu chodit. Nejdříve bude ležák. A to je doba, kdy se o něj nehodlám starat. Nechce se mi,“ oznámila mi matka. Prý ji v životě potrápila jeho povaha a ačkoliv na první pohled jejich život nemá chybičku, ona nezapomíná. „Vyperu, uklidím, uvařím. On se stará o zahradu. Dáme si spolu kafe, jíme spolu, občas si i popovídáme. Ale to je z mé strany vše. Nic navíc dělat nebudu. Pro něj ne,“ řekla tvrdě.
Zůstala jsem konsternovaně stát a byla v šoku z drsných slov své matky. Co si pamatuji, nekřičel jen otec. Na celý dům bylo slyšet i matku. Ona házela nádobím, otec bouchal dveřmi. Nemají si co vyčítat. Chlad matčiných emocí mě šokoval. „Jak můžeš žít s člověkem, kterého takto nenávidíš?“ vypadlo ze mě.
Vysvětlení, co nemá řešení
Matka mi vysvětlila, že kdysi slíbila, že jejich manželství bude trvat v dobrém i ve zlém. Nebude se v sedmdesáti rozvádět. Ale nehodlá svému manželovi utírat zadek. Prý až nebudou schopni se o sebe postarat, matka chce jít do domova pro seniory a otec ať si dělá, co chce. Vlastně mi matka oznámila jediné: že to budu já, kdo se o otce bude po operaci starat.
Moc se mi to nelíbí. Její přístup mi nedává smysl. Když s otcem vydržela doposud, tak proč na stará kolena dělá taková silná gesta. Holt si vezmu dovolenou a o otce se postarám. Po operaci si ho nechám doma týden a hned zítra mu začnu zařizovat lázně. A předpokládám, že když matka nechá otce na holičkách, obráceně to bude stejné. Mám se na co těšit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




