Miriam (22): Když jsme žili každý zvlášť, bylo to ideální. Pod jednou střechou začalo peklo

S Markem jsme spolu čtyři roky a z toho rok spolu žijeme v podnájmu. Roky, kdy jsme spolu jen chodili, považuji za téměř dokonalé.

Dana (50): Asi se zblázním. Dcera odjela studovat do Hongkongu a vrátila se těhotná. Moje vnouče bude mít šikmé oči!

Bezstarostný život byl skoro ideální

S Markem jsme maturovali ve stejný rok. Společně jsme se učili češtinu a angličtinu na maturitu. Spojovali nás společní přátelé, společné záliby a hlavně velká láska. Marek po maturitě už dál ve studiu pokračovat nechtěl. Já byla přijata na vysokou školu, kam jsem se moc těšila. Vždy jsem toužila být psycholožkou a za svým snem jsem si šla. V Praze jsem začala studovat na lékařské fakultě.

Marek si našel zaměstnání v našem rodném městě. Jenže z gymnázia se mu zaměstnání hledalo špatně. A tak pracoval jako administrativní pracovník na úřadě. To znamenalo, že jsme spolu trávili víkendy a v týdnu jsme si telefonovali. Já jsem bydlela na koleji a Marek u rodičů. V pracovních dnech jsem se do noci po škole učila, abych měla čas užít si víkend bez učebnice v ruce.

Šárka (23): Zradila mě nejlepší kamarádka. Přebrala mi přítele, když jsem studovala v zahraničí

Přišla nabídka, ze které jsem měla strach

Když jsem skončila čtvrtý semestr, Marek se mě zeptal: „Miri, co kdybychom spolu začali bydlet? Najdeme si podnájem. A nějak to zaplatíme. To, co dostaneš od rodičů za kolej a na jídlo, bude tvoje část nákladů a zbytek jde za mnou. Chodím do práce a hravě to zvládneme. Stačí nám nějaká garsonka.“ S obavami jsem souhlasila.

První měsíce byly zalité sluncem a společné bydlení jsme si nemohli vynachválit. Vzhledem k náročnosti studia jsem mohla chodit na brigádu jen jednou týdně na pár hodin. Tyto peníze jsem měla pro sebe, abych si za to koupila zdravé jídlo. Marek střídal jednu práci za druhou a nemohl se uchytit. Žádná pracovní náplň ho nenadchla natolik, aby v práci vydržel déle, než byla jeho zkušební doba.

Marina (19): Být z velmi bohaté rodiny není žádný med. Mám přesně dáno, jak se oblékat, s kým stýkat i co studovat

Hádky kvůli penězům nebraly konce

Po celou dobu společného bydlení jsem cítila, že na koleji jsem měla větší klid na učení. Bylo toho na mě moc. Vysoké nároky na nás studenty, starost o domácnost a ke všemu přibyly hádky o peníze. „To nemůžeš peníze z brigády hodit do placu? A peníze, co ti dávají rodiče navíc jako kapesné, proč si je necháváš? Mohlo by se za to platit jídlo,“ neustále se dožadoval Marek.

„Já toho platím víc než ty a to není spravedlivé. Ty chodíš jen do školy a je na mně, abych doplatil nájem a jídlo. Ty dáš do placu usmolených šest tisíc a já platím deset,“ rozčiloval se čím dál častěji Marek. Nemám kapacity chodit na brigády a dotovat naše bydlení stejným dílem. Marek věděl, do čeho jde. Dohoda byla jasná. Mám pocit, že nás tato zkušenost rozdělí. Nejraději bych se přestěhovala zpět na kolej a měla víkendový vztah. A Marek ať se nastěhuje zpět k rodičům. Ale už nemám sílu čelit jeho útokům.

Další příběhy ze života →

Jana (62): Na stará kolena jsem se rozhodla studovat. Manžel to nechápe, ale já si lepší důchod neumím představit