Facebook
Instagram
Sabina pomalu ztrácela naději, že někdy bude mít děti. Prodělala dva potraty, což s její psychikou mohutně zamávalo. Když zjistila, že je potřetí těhotná, místo radosti se dostavil strach. Tentokrát však nikoli o miminko, ale o to, aby neprasklo, jak k němu přišla.
Myslela jsem si, že jako zcela zdravá žena v nejlepších letech nebudu mít problém donosit dítě. První potrat mě ale z tohoto omylu velmi rychle vyvedl.
Potkalo mě zamlklé těhotenství
Manžel Libor už téměř dva roky chodil s tím, že si přeje děti. Já jsem si pořád říkala, že je dost času. Teprve po oslavě třiatřicátých narozenin jsem se cítila připravená. Z nákupního seznamu jsme vyřadili kondomy a těšili se na dvě čárky na těhotenském testu. Jásala jsem, když se po třech měsících vážně ukázaly.
Nic nenasvědčovalo tomu, že je něco špatně. Jenže na kontrole v 11. týdnu lékař zjistil, že se miminko přestalo vyvíjet. Postihlo mě zamlklé těhotenství a musela jsem na kyretáž. Dlouho to bolelo. Myslím na srdci.
Libor mi byl velkou oporou. Doktoři doporučovali, abychom s dalším snažením počkali alespoň půl roku. Tělo se potřebovalo uzdravit a hlava koneckonců také. Já jsem se z toho snažila vzpamatovat a doufala jsem, že příště už se to povede. Psychika pro další otěhotnění hrála zásadní roli.
Vyspala jsem se s cizím mužem
Osm měsíců po potratu jsme do toho šli znovu. S čistou hlavou a přesvědčením, že to vyjde. Otěhotněla jsem celkem rychle. Najednou se ale strach vrátil. Stále jsem se musela uklidňovat a přesvědčovat, že to bude v pořádku. Bohužel, historie se opakovala. V sedmém týdnu se plod přestal vyvíjet.
Už jsem nebyla tak silná a plná optimismu, že to do třetice vyjde. Dva potraty s ženou, která si moc přeje dítě, skutečně zamávají. Libor též ztrácel naději. Navíc z nepochopitelného důvodu kladl vinu sobě. Přitom to bylo moje tělo, které nebylo schopno donosit dítě. Rozhodla jsem se, že to nějaký čas zkoušet nebudeme. Rány byly příliš hluboké a strach ještě větší.
Zaměřila jsem se na práci a na sebe. Více jsem chodila mezi lidi, na skleničky s kamarádkami. Jednou jsem to přehnala. Žádný důvod jsem neměla, ale Libora jsem podvedla s cizím mužem. Jako dvacetiletá holka jsem se s ním vyspala na zadní sedačce jeho auta. V tu chvíli mi to přišlo naprosto skvělé. Ráno už jsem to ale viděla jinak.
Konečně čekám dítě, otec neznámý
Za pár týdnů mi bylo velmi zle. Svalovala jsem to na střevní problémy. Nakonec mi to nedalo a udělala jsem si test. Byly tam dvě čárky. Místo radosti jsem dostala strach. Proběhlo mi hlavou, jestli to vůbec chci riskovat. Jenže tentokrát bylo něco jinak. Cítila jsem typické těhotenské příznaky a zároveň měla pocit, že tentokrát to vyjde.
Čas plynul, všechna vyšetření byla v pořádku. Mně rostlo břicho. Cítila jsem v sobě život. Libor byl šťastný. Opět jsme byli jedno tělo, jedna duše. O tom, že syn s největší pravděpodobností není jeho, budu muset navždy mlčet.
Co se týče toho muže z onoho večera, už jsem ho nikdy nepotkala. Možná mi ho někdo seslal. Ať je to, jak chce, bude to tajemství, které si s sebou vezmu do hrobu. Libor se nikdy nesmí dozvědět pravdu. Nikdy.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
