Lucka (32): Čekám s přítelem dítě, ale nedokážeme se shodnout na jedné věci. Bojím se, že zůstanu sama

Do svých devatenácti let jsem nebyla příliš sebevědomá. Rodiče mě vedli přísnou rukou. Dokud jsem bydlela s nimi, nesměla jsem téměř nic.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (46): Manžel si našel novou práci a rovnou i novou ženu. Pár dní před Vánoci jsem zůstala sama

Chyběla mi v životě láska

Jako jediné východisko jsem viděla stěhování. Po maturitě jsem si proto sbalila své věci a našla si vlastní bydlení. Ubytovna sice nebyla můj sen, ale neměla jsem na výběr, pokud jsem chtěla normálně, a hlavně svobodně žít. Našla jsem si práci, kde jsem se po letech tvrdé dřiny dostala až na pomyslný vrchol.

Během toho jsem doháněla všechno dosud zakázané. Obrážela jsem bary a diskotéky. Přes noc jsem pařila, přes den účtovala. Zklidnila jsem se až kolem pětadvacátých narozenin. V té době jsem už bydlela v podnájmu. Čím dál víc jsem si uvědomovala, že mi chybí v životě láska. Začala jsem se víc soustředit na hledání partnera.

Několikrát jsem se spálila a měla zlomené srdce. Kolem třicítky mi začaly tikat biologické hodiny a já jsem zatoužila po dítěti. Pořád mi ale chybělo to nejdůležitější – muž, který mě bude mít rád a bude mít stejné sny. Čím víc jsem si to přála, tím hůř se mi dařilo najít někoho rozumného. Až mě dobrá kamarádka Libuška vytáhla na jednu akci, kde jsem poznala Viktora (38).

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (36): Vychovávám dítě, které si manžel pořídil s milenkou. Jsem za to moc vděčná

S Viktorem jsme se vídali jen o víkendech

Jiskra mezi námi přeskočila na první dobrou. Byl ve městě jen na pár dní. To, že bydlí šedesát kilometrů daleko, mi v tu chvíli nepřišlo jako problém. Vídali jsme se převážně o víkendech. On měl dům na vesnici a já jsem si k němu ráda jezdila vyčistit hlavu po náročném týdnu. Náš vztah začínal být vážný. Občas mi bylo líto, že nebydlí blíž.

Dokonce jsem dané téma i otevřela. „Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys bydlel ve městě?“ zeptala jsem se ho. Podíval se na mě, jako bych řekla něco šíleného. „Já do města nikdy nepůjdu. Trvalo mi roky, než jsem dal dům do pořádku. Stálo mě to hodně úsilí a peněz. Mám to na vesnici rád,“ zaskočil mě. Pak se odmlčel a prohlásil: „Kdybys ale chtěla ty sem, budu strašně rád.“

To nepřicházelo v úvahu. Já město miluji. Mám tady všechno na dosah ruky. Restaurace a obchody na každém rohu. Kdykoliv si vzpomenu, mohu jet, kam chci. To se mi na vesnici, kde se chodí spát se slepicemi, stát nemůže. Bylo jasno. Ani jeden z nás neustoupí. I tak jsme v našem vztahu pokračovali. Utekly tři roky, kdy jsme se vídali jen od pátku do pondělí.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (36): Zhroutil se mi svět. Potkala mě nemoc, která mi rozvrátila manželství

Nechce za mnou do města ani kvůli dítěti

Musí mezi námi být láska, když vztah na dálku funguje, říkala jsem si. S čím jsme ale ani jeden nepočítali, bylo moje těhotenství. Když jsem zjistila, že čekám dítě, měla jsem strašnou radost. Tu ale vzápětí vystřídal strach z toho, co bude dál. O víkendu jsem radostnou novinu oznámila Viktorovi. Děti neměl a věděla jsem, že bude rád. První co ale řekl, bylo: „Kdy se ke mně nastěhuješ?“

„Já? Snad ty půjdeš do města za mnou, ne?“ opáčila jsem. Místo toho, abychom se radovali, že z nás bude rodina, jsme se ošklivě pohádali. Bylo to snad poprvé, co jsem sedla do auta a od Viktora spěchala domů. Probrečela jsem celou noc. Pak mi od něj přišla zpráva: „Pokud mě miluješ, přestěhuješ se sem. Pokud ne, budu dítě vídat jen o víkendech.“

Pokaždé, když spolu řešíme bydlení, nemůžeme najít shodu. Viktor neuhne. Já jsem ale také tvrdě dřela, abych byla tam, kde jsem. Možná zůstanu sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (32): S přítelem máme pouze víkendový vztah. Jedna věc mi ale stále vrtá hlavou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.