Karina (19): Svoji delší první jízdu autem si budu pamatovat celý život, zažila jsem něco děsivého

Nemohla jsem se dočkat dne, kdy složím zkoušky a dostanu řidičský průkaz. Táta mě jako malou bral k sobě na klín, když couval k našemu baráčku. Už tehdy jsem věděla, že chci v dospělosti umět řídit. Přišlo mi to velmi osvobozující. Doma to o mně rodiče věděli, takže jsem k osmnáctým narozeninám dostala skvělý dárek. Zaplatili mi autoškolu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (36): Lidé se mi smáli, protože se zajímám o esoteriku. Ale zachránil jsem tím matce život

Moje první jízda

Vše jsem složila na první pokus. Postupně mi táta pomáhal se do toho dostat. Na delších trasách jsme se střídali. Byla jsem mu za tu důvěru velmi vděčná, proto jsem ho v autě poslouchala na slovo. Hltala jsem každou jeho radu. Jednoho dne táta usoudil, že je čas, abych si za volant sedla sama. Měl sraz se spolužáky ze střední školy, ale na Moravě. Cestu tam se svezl s jedním kamarádem, ale požádal mě, zdali bych pro něj druhý den k večeru přijela. Přiznám se, že jsem se trochu bála, ale současně to pro mě byla výzva. Uklidňovala jsem se tím, že když mi táta svěří svoje auto, tak mi věří. Věřila jsem si tím pádem také. Raději jsem si do auta vzala navigaci, protože jsem trasu vůbec neznala.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohdana (65): Když mi můj vnuk daroval kočku, nadšená jsem nebyla. Nakonec mi zachránila život

Záhadná žena

Měla jsem trochu smůlu, protože když jsem vyrazila pro tátu, začalo docela dost pršet. To tě nesmí rozhodit, mluvila jsem sama se sebou. Pustila jsem si svoji oblíbenou písničku. Nakonec se mi jelo dobře i v dešti. Byli jsme s tátou domluveni, že mu dám vědět půl hodiny před tím, než budu na místě.

Čekala mě cesta lesem, působilo to jako v pohádce. Sedla si trochu mlha, takže jsem jela opatrně. Když najednou se z lesa vynořila žena, byla v šatech. Dokázala jsem se jí vyhnout na poslední chvíli.

Za další odbočkou se ale vynořila znovu. Myslela jsem si, že blouzním. "Jak to stihla?" napadlo mě. Ta žena mi před autem proběhla ještě asi desetkrát. Musela jsem na prvním možném místě zastavit. Byla jsem vystrašená, velmi se mi třásly ruce. Zastavila jsem na místě, kde se dalo i vystoupit, a otočila jsem se směrem, kde žena před chvíli běžela. Šla jsem zpátky k tomu místu, když v tom jsem slyšela hrozný nářek. Bylo to tak děsivé, že jsem raději běžela zpět k autu, zamknula jsem se a modlila se k bohu, abych to přežila.

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (19): Prožila jsem klinickou smrt, mám z toho ale nádhernou vzpomínku

Zavolala jsem tátovi, že jsem za dvacet minut na místě. Rozjela jsem se, asi po kilometru mi žena znovu proběhla před autem. Křičela jsem strachy. Jela jsem hlava nehlava za tátou. Když jsem dorazila k podniku, kde slavili, táta se mě lekl. ,,Jsi úplně bledá, jsi v pořádku?“ začala jsem mu svůj zážitek vyprávět. Jeho spolužák mi řekl, že v tom úseku před lety zemřela mladá žena. Koluje pověra, že tam dodnes straší. Už se tam stalo několik dopravních nehod a některé byly bohužel smrtelné. Nevím, co si o tom mám myslet.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.