Jakub (36): Lidé se mi smáli, protože se zajímám o esoteriku. Ale zachránil jsem tím matce život

muž
Zdroj: Unsplash.com

Jakub byl od dětství brán trochu za podivína. Měl jiné zájmy než jeho vrstevníci, jeho společníkem byla spíš kniha. Zajímal se o nadpřirozeno a o to, jak by bylo možné odpojit se myslí od svého těla a prostě cestovat prostorem. Jeho učení a snaha toho docílit zabránila neštěstí, které by se jinak stalo. Zajímá vás, co přesně se stalo? Odpověď naleznete v jeho příběhu.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 07. 09. 2020 15:00

Od mala jsem byl spíš introvert, který svět vnímal trochu jinak. Zatímco děti v mém věku lítaly venku, já seděl vždy s nějakou zajímavou knihou, ať už o duchovnu nebo esoterických tématech a nadpřirozených jevech. Kdo to o mně věděl, tak se smál a naznačoval, že jsem mimo.

Snažil jsem se cestovat bez fyzického těla

Na základní škole jsem se dozvěděl o něčem, co neslo název astrální cestování, to upoutalo moji pozornost a začal jsem intenzivně cvičit svoji mysl, abych dosáhl projekce, což znamená, že tělo spí a mysl je vzhůru. Laicky řečeno. Nepodařilo se to ze dne na den, musel jsem si na to najít hodně času, uklidnit svoji mysl, hodně meditovat a až po několika měsících se mi povedla první projekce. Tělo spalo a já se nad ním vznášel, viděl jsem věci v pokoji, mohl jsem ho zkoumat z pohledu mysli. Abych mohl pokoj opustit, to chtělo ještě hodně cvičení, ale totálně mě to pohltilo a já se tomu zcela odevzdal. Vše jsem tomu přizpůsobil, stravu, spaní, péče o sebe samotného. Dokonce jsem si na efektivnější učení našel učitele. Posunul mě dál, že jsem skoro po půl roce svého cvičení dokázal opustit i místnost a začít cestovat i mimo svůj domov, chtěl jsem víc, ideálně cestovat v čase, ale to je jiná kapitola. Matka pochopila, že jsem tak naplněný, a ať si myslela cokoliv, neřekla nikdy nic.

Zachránil jsem matce život, přitom jsem doma spal

Matka bydlela ve vedlejší vesnici a někdy jsem dělal to, že když spala a mně se projekce podařila, byl jsem ji zkontrolovat, jen jsem se na ni díval. Nedělal jsem to často, jen nárazově. V reálném světě jsme měli zrovna takové období, že jsme se skoro tři týdny neviděli. Tak jsem ji chtěl vidět, ale pomocí projekce. Když se mi podařilo dorazit k ní domů, viděl jsem ji ležet na zemi, v nepřirozené poloze, zdálo se, že se vůbec nehýbe, nedýchá, ale to už se moje mysl nebo vědomí vracelo zpět k mému fyzickému tělu. Hned jsem se probudil a volal matce sanitku, která dorazila skutečně velmi rychle. Matka měla infarkt, když se prudce zvedla ze židle. Okamžitě jsem jel za ní do nemocnice a doktor mi sdělil, že to bylo za pět minut dvanáct, kdybych jí nezavolal pomoc, zemřela by.

Když se matka zotavila, ptala se mě, jak to celé bylo. Vyprávěl jsem jí to a i když se zdálo, že to moc nechápe, poděkovala mi. Zachránil jsem matce život a hlídám ji tak dodnes.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články