Libor (55): Manželku vše rozčiluje. Když jsem řekl, že bude asi v přechodu, hodila po mně hrnec

Libor (55): Manželku vše rozčiluje. Když jsem řekl, že bude asi v přechodu, hodila po mně hrnec

Pan Libor svou manželku miluje, jsou spolu již dlouho, jenže ona má poslední dobou špatnou náladu a rozčiluje ji naprosto všechno. Když už to začalo být neúnosné, začal Libor hledat, čím by to mohlo být a jak by jí pomohl. Všechny příznaky seděly na menopauzu, ale na to měla jeho žena svůj názor.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 27. 07. 2020 11:00

Když mi bylo dvacet pět, potkal jsem Zlatu a vždycky, když jsme spolu byli, pobrukoval jsem si „Zlata je zlatá“ a to ona opravdu byla. Báječná, usměvavá ženská, a když se nám narodil syn, celá rozkvetla. Měla pořád dobrou náladu a spoustu energie. Teď už je syn dospělý a odstěhoval se do Anglie, ale párkrát do roka za námi jezdí. I my jsme tam už několikrát byli. Ještě nedávno byla Zlata v pohodě, alespoň mi to tak přišlo. Ale poslední dobou je z ní úplně jiná ženská, přitom nic tragického se u nás nestalo.

Už ráno, jak se probudí, vstává zamračená, brblá, že „potřebuje zase to blbé kafe“. Když odpoledne přijde, nadává, že nic nedávají v televizi, venku je buď moc teplo, nebo moc zima. Sousedovic děti jsou moc hlučné, na výlet ji bolí nohy a v restauracích je moc draho. Prostě všechno špatně.

Horší a horší

Jenže pak do svého seznamu přidala i náš domov a mě. Kuchyňská linka je hrozná, v ložnici se jí špatně spí, koupelna je stará. Když jsem jí nabídl, že můžeme něco zrenovovat, ušklíbla se, že nebudeme utrácet a stejně se jí v obchodech nový nábytek nelíbí. Nejhorší byly víkendy, to jsem poslouchal od rána do večera samá negativa. Když začala slovně urážet i mě, už jsem se ozval. To bylo samé: „Chrápeš, nemlaskej, proč tak funíš.“ Poprvé jsem se zasmál a také si do ní z legrace rýpl, ale podruhé už mi to začalo vadit. Ona to totiž ze srandy nedělala.

Když jsme spolu jeli nakoupit, zničehonic mě napadlo cestou domů zabočit k lesu. Dřív jsme tam chodili na borůvky a houby, navíc bylo krásně. Byla to prostě spontánní akce. Zlata se ale nadšeně netvářila, neměla boty do lesa, nenastříkala se sprejem proti klíšťatům, a navíc jsme měli v autě věci, které měly jít do mrazáku. Moji radost hned pohřbila.

Přišel jsem na to

Vážně jsem jí kladl na srdce, že s tím musí něco udělat, protože se to nedá vydržet. Ale ona říkala, že když mi to vadí, tak ať si jí nevšímám. „Ale já chci zpátky svoji veselou ženu,“ naléhal jsem na ni a sedl k počítači, abych něco našel. Ptal jsem se jí, jestli má zdravotní problémy, ale okřikla mě, že na takové „blbé otázky nemá čas, protože musí dělat blbou večeři“.

A v tom jsem to našel. „Zlato, ty jsi asi v přechodu,“ zvolal jsem nadšeně, že jsem na to přišel. Zlata přestala krájet, otočila se a zařvala: „To nikdy,“ popadla hrnec a hodila ho po mně. Jen tak tak jsem uhnul, ale ve zdi zůstala pěkná díra. Ona se rozbrečela a já rozdýchával ten vzduchem svištící hrnec. Chtěl jsem jí vynadat, ale jak plakala, bylo mi jí líto. Poté řekla, že jí to také napadlo, ale nechtěla si to přiznat, nechtěla se zkrátka cítit stará, protože je jí teprve padesát. Není to mezi námi ještě růžové, ale hodně se to zlepšilo, Zlata bere nějaké prášky a pracujeme společně na tom, aby bylo všechno zase zlaté.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve

Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve

Související články

Další články