Facebook
Instagram
Vilma se před časem ocitla v těžké životní situaci. Řešila rozvod a bojovala o to, aby dostala děti do péče. Současně s tím měla co dělat, aby je uživila. Když jí jednoho dne zkřížila cestu zvláštní žena, myslela si, že s ní budou jen další problémy.
Během rozvodového řízení jsem byla úplně na dně. Bála jsem se, že mi soud nedá děti do péče. Do toho jsem musela shánět bydlení a otáčet každou korunu.
Neměla jsem nikoho na hlídání
Pracovala jsem na benzinové pumpě. S tím byly spojené i noční služby. Proto jsem nutně potřebovala někoho, kdo mi pohlídá děti. Lence je sice dvanáct, ale co Kuba (6)? Občas mi pomohla moje sestra Markéta. Ale nemohla jsem po ní chtít, aby u nás přespávala xkrát týdně.
Cítila jsem se na všechno sama. Do toho jsme se museli přestěhovat, protože bývalý muž si nechal dům. Já jsem si našla bydlení, které nestálo moc peněz. Aby mi soud děti přiklepnul, musela jsem prokázat, že se o ně zvládnu postarat i po finanční stránce.
Ve dveřích do mě vrazila cizí žena
Jednou po práci jsem se zastavila v kavárně, abych si prošla inzeráty „hlídaček dětí“. Usedla jsem ke stolku v rohu, pila kávu a zahájila pátrání. Do toho mi volal můj advokát, že to nevypadá dobře.
Bývalý manžel mi házel klacky pod nohy a chtěl mi to celé pěkně znepříjemnit. Už tak jsem byla dost nervózní. Věci ze stěhování byly ještě v krabicích, neměla jsem hlídaní pro děti a do toho ten prokletý rozvod. Tak mě hovor zvednul ze židle, že jsem se dala na odchod. Ve dveřích jsem vrazila do cizí ženy. Plná vzteku jsem se ani neomluvila.
Syn tvrdil, že je v bytě nějaký chlap
Žena tiše pronesla: „Nebojte se, všechno dobře dopadne. Dostanete děti do péče.“ Já jsem si myslela něco o tom, jak je neslušné poslouchat cizí hovory. Odešla jsem z kavárny rovnou domů. Tam mě čekal další problém. Kuba seděl na gauči a brečel. „Mami, je tady nějaký chlap. Chce mi ublížit. Musíš ho vyhnat,“ vzlykal.
Ve strachu jsem prošla celý byt, ale nikoho jsem nenašla. „Přestaň si vymýšlet hlouposti a pojď mi raději pomoct vybalit krabice,“ štěkla jsem na něj. Smutně sklopil oči.
Žena z kavárny mi odpověděla na inzerát
Za pár dní mi volala nějaká žena na můj inzerát. Když přišla, byla mi povědomá. „My už jsme se někde viděly, je to tak?“ zeptala jsem se. „Ano, v kavárně,“ přitakala. „To jste vy, co jste poslouchala cizí hovor?“ zeptala jsem se pohoršeně a chtěla ji vypoklonkovat ze dveří. „Ne, já jsem to vyčetla z vašich očí, co vás trápí,“ zaskočila mě.
Nechala jsem to být. Zavolala jsem děti, abych je vzájemně představila: „To je Jakub a Lenka.“ Žena oběma potřásla rukou. „Těší mě, já jsem Mahulena. A kdo je ten muž, co stojí u dveří ložnice?“ zeptala se v rozpacích. „Kdo? Žádný muž tady není,“ reagovala jsem. „Já jsem ti to říkal,“ podpořil Mahulenu Kuba.
Stala se naší ochránkyní
„Ten muž má v ruce řetězy. Vy ho nevidíte? Je zlý a nebezpečný. Musíte se ho zbavit,“ řekla nová chůva naprosto vážně. „Jsem snad jediná, komu tady nehrabe?“ kroutila jsem hlavou. Mahulena si šla s dětmi povídat. Kuba jí vyprávěl, co muž v bytě dělá a jak moc se ho bojí. V jednu chvíli se otočil a ukazoval jí modřiny a škrábance na zádech.
To už jsem vyletěla. „Odkud to máš?“ zhrozila jsem se. „Od toho muže. Chtěl jsem ti to říct, ale nevěřila bys mi. Stalo se to ten den, kdy jsem ti o něm řekl poprvé, pamatuješ?“ přiznal se mi Kuba. Tekly mi slzy. Mahulena mi řekla, že to může být duch, který zde roky přežívá. Stala se jak chůvou, tak naším ochráncem před černou magií. Teď s námi bydlí. A syn od té doby o tom záhadném muži nemluví.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
