Facebook
Instagram
Tereza má za sebou velice nepříjemnou zkušenost. Její bratr ji napadl a ona se rozhodla jít na policii. Chtěla mu tím otevřít oči, když to jinak nešlo, ale takovou reakci rodiny nečekala.
Je to rok a půl, co mě bratr napadl. Rodina se mnou od té doby nemluví. Tehdy jsem se rozešla s přítelem, a protože jsem neměla kde bydlet, šla jsem k bráchovi, kterému platila byt máma.
Neměla jsem kde bydlet
Ta žila jinde, ale Adamovi neustále pomáhala. V bytě s ním ještě bydlela jeho přítelkyně Lucka. Asi po týdnu jsem slyšela Lucku křičet: „Au! To bolí, pusť mě!“ Okamžitě jsem tam šla a viděla jsem, jak ji Adam drží za ruku a ona do něj kope. Nechtěla jsem se do toho plést, ale poprosila jsem ho, aby jí neubližoval.
Pořád se hádali
Jednou jsem to ale nevydržela a křikla jsem na něj, aby Lucku nechal být. On dal obličej co nejblíž ke mně a řekl: „Běž pryč, nebo dostaneš.“ Nevím, co to do mě vjelo, ale opáčila jsem: „Tak dělej.“ On se naštěstí stáhl, za což jsem byla ráda, protože jsem se klepala jak ratlík.
Bohužel při další hádce už to bylo jinak. Spala jsem, když jsem uslyšela děsný křik. Bylo pět ráno. Vběhla jsem do kuchyně a ještě rozespalá jsem jim řekla, ať přestanou. Adam byl v ráži, přišel ke mně a strčil do mě takovou silou, že jsem odlétla asi tři metry dozadu a spadla. To mě probudilo a strčila jsem do něj také. Pak už to jelo.
Chytil mě za vlasy a cloumal se mnou. Zmohla jsem se jen na nadávky. To ho rozčilovalo ještě víc a za každé sprosté slovo mě bouchl. Lucka se ho snažila odtrhnout a ječela: „Nech ji, nech ji!“
Nejhorší probuzení, co jsem zažila
Když jsem klečela na zemi, zvedl mě za bradu a řekl: „Rozmlátím ti ksicht!“ Byla jsem vyčerpaná, řekla jsem jen, aby mě nebil do obličeje, protože musím do práce. Bylo to absurdní. Nakonec mě jen odhodil a já jsem se bouchla hlavou o zeď. Pak odešel. Seděla jsem, klepala jsem se, hodiny ukazovaly 5:10. Jen deset minut stačilo, aby se to takhle zvrtlo.
Když jsem viděla své škrábance a chomáč vytržených vlasů, tak jsem se rozbrečela. Lucka mi řekla, že to zná. To byl pro mě impulz, abych na něj podala trestní oznámení. Bála jsem se, aby ji jednou nezabil.
Když mu přišlo, celá rodina mě odsoudila. Prý se to mohlo vyřešit v klidu, a ne takovou ostudou. „Ty bys řekla jen tytyty, ale on by s tím nepřestal,“ říkala jsem mámě. Nebylo to nic platné, už se se mnou od té doby nebavila. Vím, že jsem jednala správně, a i když z toho nic nebylo, protože to je rodina, chtěla jsem, aby si uvědomil, že tohle nesmí. Doufám, že časem pochopí, že jsem to udělala pro jeho dobro.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
