Facebook
Instagram
Málokdo by věřil tomu, že Anna je už potřetí rozvedená. I ona sama tomu ještě donedávna odmítala věřit a prohlašovala o sobě, že je snad prokletá a má na chlapy smůlu. To ovšem netušila, jak blízko je ten pravý.
Když jsem v osmnácti otěhotněla, přítel se zachoval skvěle. Prohlásil, že se hned vezmeme, aby všechno bylo tak, jak má.
První choť mě opustil po smrti miminka
Bohužel ve čtvrtém měsíci miminku přestalo bít srdíčko, a aby toho nebylo málo, Tonda požádal o rozvod. „Tak když už mimino mít nebudeme, není důvod být spolu,“ řekl.
Zapřísahala jsem se, že už chlapa nechci, ale za dva roky jsem potkala Pepu. Po třech letech se nastěhoval k mým rodičům a za rok jsme se vzali. Po svatbě jsem otěhotněla, narodila se nám Anička (8) a já jsem věřila, že jsem konečně potkala životní štěstí.
Druhý manžel odešel k milence
Když jsem zjistila, že mě podvádí, odpustila jsem mu to. Další rozvod bych neunesla, ale on si to přebral po svém a podváděl mě dál, až nakonec odešel k milence. Máma z toho byla na mrtvici. „Taková hezká a chytrá holka a máš takovou smůlu,“ bědovala tenkrát a já jsem se cítila hrozně.
Soustředila jsem se jen na dceru a později i na práci. Tam jsem poznala spoustu přátel a mezi nimi i Vojtu. Stále usměvavý kamarád, který mě vždycky vyslechl. Chodívali jsme spolu do kina nebo do parku i s Aničkou. Byl to můj nejlepší kamarád a věděl o mně všechno. Povídala jsem mu i o své nové známosti.
Martin byl starší podnikatel, velice seriózní a seznámili jsme se úplně náhodou. Nadbíhal mi dlouhé týdny, než jsem svolila, že si s ním vyjdu. Když mě požádal o ruku, znejistěla jsem, ale máma mi držela palce.
Ani do třetice to nevyšlo, štěstí mě čekalo jinde
„Do třetice všeho dobrého, tentokrát to vyjde,“ dodávala mi odvahu a já jsem si šla potřetí zkoušet svatební šaty. Ale ani naše pohádka nevydržela a po roce a půl jsme se rozvedli. V tu chvíli jsem si myslela, že jsem snad prokletá.
„Co je na mně špatného?“ brečela jsem tehdy Vojtovi na rameni. Ten mě začal utěšovat. „Měla jsi jen špatné chlapy. Jsi ta nejlepší ženská pod sluncem,“ prohlásil a utřel mi slzu. „Nevšimla sis, že jsem do tebe dlouho zamilovaný?“ zaskočil mě. To jsem si opravdu nevšimla. Kamarády jsem brala pouze jako kamarády. Jako muž byl pro mě Vojta tabu, ale když to dořekl, přišlo mi, jako by mi sundal klapky z očí.
Jak to, že jsem celou dobu neviděla, jak se k sobě hodíme? Že se zajímá o to, co říkám, a že s ním mohu být sama sebou? Myslela jsem si, že to je znak dobrého přátelství, ale dobré přátelství je základ láskyplného vztahu. Teď spolu žijeme a já to nechci zakřiknout, ale jsem opravdu šťastná. Jen doufám, že si mě nebude chtít vzít.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
