Facebook
Instagram
Naše čtenářka Pavlína musela s přítelem na čas opustit byt a chvíli bydleli u rodičů snoubence. Do té doby bezproblémový vztah s jeho maminkou, se změnil jedné osudné noci. Od toho okamžiku je všechno jinak.
S Kubou jsme se znali od první třídy. Začali jsme spolu chodit, když mi bylo patnáct let a od té doby jsme byli nerozlučná dvojka. Jeho rodiče jsem znala už dávno. Byl to můj první kluk ve všem a milovala jsem ho. Později jsme si našli práci ve stejném městě. V létě jsme jen s batůžkem cestovali všude možně a užívali si života. Rozhodli jsme se, že spolu začneme bydlet a bylo to jedno velké dobrodružství. Po dvanácti letech mě Kuba požádal o ruku. Byla jsem nadšená a jeho rodiče taky. „Vždyť se znáte celý život, to je naprosto logické,“ pravila jeho maminka.
Bydlení s rodiči
Jednoho dne jsme zjistili, že máme v bytě štěnice. Pravděpodobně z nábytku, který jsme koupili na trhu. Zavolali jsme deratizéra a bylo nám řečeno, že se byt bude muset vystříkat na dvě etapy. Tak Kuba poprosil maminku, jestli bychom nemohli měsíc bydlet u nich v baráčku. Všechno bylo báječné, po večerech jsme grilovali, povídali si historky a plánovali svatbu. Já Kubovi řekla, že se raději budeme držet zpátky v intimních věcech, protože jsem nechtěla, aby nás někdo slyšel.
Helena (49): Manžel se pomátl, čistí náš byt od mrtvých duší kyvadlem (+AUDIO)
Jedna noc vše změnila
Když už se naše bydlení u rodičů chýlilo ke konci, uspořádali jsme další grilovačku. Trochu jsme se s Kubou opili a já ztratila zábrany a souhlasila, že se budeme potichu milovat. Aby opravdu nebylo nic slyšet, tak jsme pro jistotu zapnuli rádio. Zamknout jsme se nemohli, protože klíč nikde nebyl. Když jsme byli v tom nejlepším, a tím myslím doopravdy v nejlepším, já byla otočena ke Kubovi zády a nic neviděla, najednou se přímo za námi ozvala Kubova maminka a suše prohodila: „Kubíčku, PAK jdi zatopit!“ Tak jsem se lekla, že jsem sebou trhla a rozrazila si hlavu o čelo postele. Kuba začal vyvádět: „Proboha, mami! To nemůžeš zaklepat?!“ ale maminka už tam nebyla. Hanbou jsem se propadla. Jak dlouho tam asi stála? Třeba klepala a my ji neslyšeli přes to rádio. Já věděla, že si to máme nechat až na doma. Ten večer jsem už z pokoje nevylezla.
Maminka úplně otočila
Druhý den ráno jsem odmítala jít na snídani. Ale Kuba trval na tom, že si to prostě vyříkáme. Postavili jsme se před maminku a Kuba spustil: „Mami, ten včerejšek byl trapný pro nás všechny, tak to prosím smažme.“ Ale maminka úplně otočila: „V žádném případě! Takové věci se dělají až po svatbě a rozhodně ne pod naší střechou!“ Pak se otočila ke mně a znechuceně pronesla: „To jsi mě Pavlíno teda velice zklamala. Netušila jsem, že jsi taková poběhlice!“ Poběhlice? Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsme spolu už dvanáct let, snad si nemyslela, že se jen držíme za ruce. Navíc se budeme brát. A tím jsem narazila. Maminka vykřikovala, že po tomhle zklamání na žádnou svatbu nepůjde. Ať s ní nepočítáme.
Svatbu jsme odložili
Kuba je z toho moc smutný. Má s rodiči dobrý vztah a mě miluje, ale nechce se ženit, když tam nebude mít mámu s tátou. Trochu mě v tom zklamal, protože svatba je hlavně o nás dvou. Takže zatím jsme ji odsunuli na neurčito a bůh ví, jestli se někdy vezmeme.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
