Facebook
Instagram
Marek se s rodinou přestěhoval z města na venkov. Velmi rychle pochopil, že v domě nejsou sami. Když uviděl cizí ženu, jak stojí nad postelí jeho manželky, dostal strach. Bohužel Sára mu nevěří a myslí si, že měl jen halucinace.
Když přišla ta lákavá nabídka, abychom se přestěhovali z města na venkov, brali jsme ji všema deseti. Představa, jak se v létě válíme s rodinou u bazénu a v zimě hřejeme u kamen, byla víc než lákává. Naše děti se do nového domečku těšily. Kdybych jen tušil, co v tom bude za háček...
V novém domě jsme nebyli sami
Dům nepotřeboval žádné opravy, byl ihned k nastěhování. Během víkendu jsme se zabydleli a začali se těšit na nový život. Manželka Sára byla nadšená a já už vymýšlel, co budu dělat na zahradě. Náš pes stihnul během krátké doby označkovat každý kout svého nového teritoria.
Vše se tvářilo jako hotová idylka. O tom, že v domě nebydlíme sami, jsem se přesvědčil velmi brzy. Pár týdnů po nastěhování jsem jasně cítil, že s námi někdo pravidelně usedá ke stolu. Stejně s námi chodí ven nebo nás zkrátka jen tak pozoruje. Sáře jsem dlouho nechtěl nic říct, protože jsem si tím potřeboval být stoprocentně jistý.
Jednou v noci, kdy všichni tvrdě spali a já se díval do stropu, jsem z obýváku zaslechl ránu. Vyskočil jsem z postele a šel se tam podívat. Bylo tam zhasnuto, ale zřetelně jsem tam někoho cítil. Kroky, které opatrně našlapovaly po podlaze, jsem vnímal velmi jasně.
Nad postelí mé manželky stála neznámá žena
Procházel jsem obývákem, když vtom jsem o něco zakopl. Hbitě jsem se otočil a rozsvítil. Na podlaze ležel nějaký kámen. ,,No to jsem blázen,“ zašeptal jsem, položil ho na komodu a šel si zase lehnout. Když jsem se vracel přes chodbu, znovu jsem zde cítil přítomnost někoho dalšího. Podvědomě jsem dostal strach o Sáru.
Naši ložnici osvětlovala pouliční lampa. Když jsem vešel dovnitř, strašně jsem se lekl. Nad naší postelí, přímo na mojí milovanou manželkou, stála cizí žena. Měla dlouhé černé urousané vlasy a nevkusnou košili. Něco držela v ruce. Uskočil jsem, abych rozsvítil. ,,Jdi pryč!“ křikl jsem.
,,Co vyvádíš?“ probudila se Sára. ,,Někdo tu byl. Nějaká ženská, podle mě ti chtěla ublížit,“ vysoukal jsem ze sebe. Šel jsem okamžitě zkontrolovat děti, které ale sladce spaly. Vyzval jsem Sáru, aby šla se mnou do obýváku. Chtěl jsem jí ukázat ten kámen. Jaký šok jsem ale zažil, když jsem ho tam nenašel.
Ducha neznámé ženy spatřila i malá dcerka
,,Pojď spát, asi jsi přetažený,“ utěšovala mě Sára. Já ale vím, co jsem viděl. I když už se to od té doby neopakovalo, mám strach. Každou noc se bojím o ženu a děti. Navrhnul jsem Sáře, jestli bychom se raději neodstěhovali. Ta se směje, že jsem měl halucinace, a situaci zlehčuje. Já tu ženu ale pořád v domě cítím.
Kdykoliv vím, že je duch někde poblíž, náš pes se krčí, stahuje ocas mezi nohy a vrčí. Byl jsem jeden čas zoufalý, protože mi žena nevěřila. Když za mnou ale přišla malá Ester, že viděla v našem domě ženu s černými vlasy, byl jsem tak trochu rád. Aspoň vím, že nejsem blázen a že tam ten duch je. Sára už je otevřená nějakému řešení. Zkusíme dům vysvětit a pokud to nepomůže, bereme nohy na ramena.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
