
Štefanova žena byla divoká a on ji tak měl rád, ale čím déle spolu byli a čím starší byl jejich syn, tím více si uvědomoval, že by potřebovali klid na venkově.
Když jsme se s Karolínou poznali, byla divoká a nespoutaná a mně se to líbilo. Pár let jsme si spolu jen užívali, ale pak se přihodila malá nehoda – Karolína otěhotněla a náš nespoutaný život se rychle musel změnit.
Je to holka z města
Zůstali jsme bydlet ve městě v podnájmu, kde jsme bydleli předtím. Dávalo nám to smysl kvůli tomu, že jsme byli zvyklí na servis, na dostupnost, na všechno pod nosem. Ale když se nám narodil syn, najednou jsme trávili spoustu času doma a mně to přestávalo dávat smysl. Proč bydlet v bytě, kdybychom mohli do domu?
Jenže dům ve městě jsme si dovolit nemohli. Začal jsem hledat v okolí, ale Karolína o tom nechtěla ani slyšet. „Já jsem holka z města. Na venkov do holinek mě nedostaneš.“ A bylo to vidět. Jakmile mohla, vydala se s kamarádkami ven na pařbu a chodila domů pomalu se svítáním.
Jak malý rostl, začalo mi to celé lézt krkem. Chtěl jsem prostor a hlavně jsem chtěl, aby se Karolína konečně uklidnila a začala se chovat jako máma, ne jako nevyzrálá puberťačka. A tak jsem hledal usilovněji, až jsem našel.
Konečně jí to došlo
Karolína nejprve nesouhlasila, dohadovala se se mnou, ale donutil jsem ji dojet se na dům podívat. Místo bylo kousek za městem a bylo dostupné vlakem. Nebyl problém kdykoli do města přijet a pobavit se. Jen ten dům prostě nestál ve městě.
Stáli jsme v obýváku, který by sice potřeboval trochu práce, ale jinak byl v podstatě dokonalý, koukali jsme se na zahradu a Karolíně se to pořád nezdálo. Brblala, pořád se jí něco nelíbilo, až jsem ji musel chytit. „Kájo, tohle už není o tobě. Jsme rodina a je potřeba, abys to konečně pochopila.“
Asi jsem ji tím úplně vykolejil. Několik dní kolem mě chodila jako duch, až ke mně konečně přišla a řekla mi, že souhlasí. Že mám pravdu a že malému prospěje zahrada a příroda za domem. A když bude chtít, za holkama do města může dojet. A já o tom aspoň nebudu vědět, když si domluví přespání.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




