Facebook
Instagram
Monika s manželem vyrazili na nákupy do Prahy. Rozhodli se, že pojedou do obchodního centra. Jindra je obstojný řidič. Ohleduplný k druhým, rozvážný a celý život jezdí bez jediné nehody. Bohužel po střetu s agresorem za volantem si Monika myslí, že by řidiči měli disponovat nejen řidičským průkazem, ale i úspěšně složeným psychotestem.
„Jindro? Nezajedeme o víkendu na nákup do Prahy? Potřebuju nějaké oblečení na dovolenou,“ mrkla jsem na manžela. Radost z toho neměl, ale jelikož nemám řidičský průkaz, věděl, že ho výlet do hlavního města nemine.
Potřebovala jsem si koupit oblečení na dovolenou
Aby měl Jindra dobrou náladu, udělala jsem mu ke snídani palačinky s tvarohem, zdobené ovocem. Mám hodného manžela. Ač nerad tráví čas v obchodním centru, vždy jede se mnou. Já si bohužel v mládí řidičský průkaz neudělala a teď už bych se bála. Občas je na silnicích velký provoz a už se cítím stará na to, abych začínala s řízením. Bydlíme v menším městě, všude si dojedu veřejnou dopravou a pracuji pět minut chůze od bytu, takže manžela zase tak často neotravuji.
Za měsíc letíme na dovolenou. Já si potřebovala koupit nové plavky a ráda bych natrefila i na hezké šaty. A Jindra potřebuje kraťasy. Občas si děláme legraci, že jsme burani. Oba jsme v práci oblečení v montérkách, po příchodu domů se převlečeme do pohodlného domácího oděvu a nejčastěji trávíme čas v lese nebo na kole. Takže buď máme na sobě staré oblečení do lesa nebo cyklistický dres. „Moni, jedeme na dovolenou do civilizace, tak se potřebuješ oháknout, co? Asi tam nechceš chodit v té vytahané košili, co máš na doma,“ dobíral si mě v autě manžel.
Na okruhu jsme narazili na agresivního řidiče
Když jsme přijeli do Prahy, překvapil nás silný provoz, ale Jindra je dobrý řidič. Má řidičák přes třicet let a jezdí bez nehod. Cestujeme vozem i na dovolenou do Chorvatska a celou štreku zvládne manžel sám. Jindra jezdí plynule, rozvážně a nemám s ním strach. Klidně na sedadle i usnu. Tak si takhle jedeme po obchvatu, Jindra se zařadí do jízdního pruhu a trpělivě čeká v koloně. Najednou za námi začal zběsile troubit řidič. Asi proto, že jsme se o sekundu zpozdili v rozjezdu.
Natlačil se do levého jízdního pruhu, a když byl na naší úrovni, začal na nás vulgárně křičet. Dokonce na nás ukazoval všelijaké posunky. Nijak jsme na něj nereagovali, jenže tím to neskončilo. Když se kolona trochu rozjela, začal na nás agresivní řidič najíždět autem. Vytlačoval nás ze silnice, máchal rukama, a dokonce úmyslně najel tak blízko, že nám urazil zrcátko. Bylo mu jedno, že poškodil i svůj vůz.
Začínám se bát na silnicích
Zdálo se, že jeho útok snad nikdy neskončí. Stále nás předjížděl, řadil se do pruhu před nás a vybržďoval nás. Nebo jel vedle a hulákal něco z auta. Já byla v šoku, Jindra se snažil dívat dopředu a nevšímat si ho. Potom manžela napadla geniální věc, riskantně sjel z obchvatu. Udělal tento manévr na poslední chvíli, aby agresor nestihl zareagovat. Tím jsme se ho zbavili.
Hned při první příležitosti jsme zastavili a museli si dát cigaretu na uklidnění. Ani jeden z nás si nezapamatoval registrační značku auta. Zrcátko jsme měli uražené, ale jinak bylo auto v pořádku. Vlastně nás agresor atakoval převážně slovně, gesty a manévry kolem našeho auta. Po tomto zážitku si myslím, že by řidiči měli dělat i psychotesty, protože tento člověk je vysloveně nebezpečný. Pokud ho rozčílí pomalá reakce na silnici, nechci vidět, co předvádí, když někdo udělá zásadnější chybu. A to nemluvím o tom, jak nebezpečně se choval na silnici a kolika přestupků se dopustil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
