Facebook
Instagram
Milan s Milošem odjakživa tvořili nerozlučnou dvojici. Pro Milana bylo ctí, když ho nejlepší kamarád nedávno požádal, zda by mu šel na svatbě za svědka. Jenže zatímco Miloš si svůj velký den vychutnával plnými doušky, Milan prožil den jako z hororu. Obřad zmeškal a jejich letité přátelství jde do kopru.
S Milošem (25) kamarádím už od základky. Bydleli jsme kousek vedle sebe, mydlili spolu na kurtu tenis, chodili se koupat na nedalekou přehradu. V pozdějším věku jsme oba lítali za holkama. Spoustu času jsme trávili spolu a byli jako dva bratři. Po maturitě se sice každý z nás vydal jiným směrem, ale přátelství nám vydrželo. Jen jsme se už nestýkali tak často jako dřív.
Bylo mi ctí jít mu za svědka
Miloš si brzy po škole našel přítelkyni Janu (23), která byla jeho osudovou láskou. Zamiloval se až po uši a ve svých čtyřiadvaceti letech se rozhodl, že do toho praští! Věděl jsem to jako jeden z prvních. Volal mi někdy na konci listopadu. Říkal, že si chce Janu vzít a v květnu chystají svatbu. Při té příležitosti mě požádal, zda bych mu šel za svědka. Samozřejmě jsem souhlasil. Bylo mi ctí. Hodně jsem se těšil, vždyť to byl můj nejlepší kamarád. Obřad se konal na radnici, následná after party s hudbou a rautem pak v jedné malebné restauraci u jezírka s kachnami i labutěmi.
Byla sobota a pro Miloše s Janou nastal den D. Ani já od rána nic nepodcenil. K nám do vesnice jezdí autobus jednou za hodinu, ale o víkendu je to mnohem horší. Vybral jsem si spoj s časovým předstihem. A zároveň takový, aby mi navazoval na vlak, jenž mě měl dopravit skoro až na místo svatebního obřadu. Na zastávku jsem dorazil raději už čtvrt hodiny před odjezdem autobusu, který přijel asi s pětiminutovou prodlevou. Trochu jsem znervózněl, ale věřil, že řidič časový deficit dožene. V minulosti pokaždé dorazil do konečné stanice tak, aby lidé z autobusu stihli vlak.
Vše nasvědčovalo tomu, že to tak bude i tentokrát. Pomalu se blížil poslední úsek autobusové cesty. Zbývalo přejet po serpentinách dolů až k vlakovému přejezdu se závorami. Pomalu jsme sjížděli k přejezdu, závory byly nahoře a do odjezdu vlaku zbývaly asi čtyři minuty. Zhluboka jsem si oddechl. „Bylo to o fous,“ ulevil jsem si pro sebe. Jenže to jsem netušil, co přijde!
Škodolibý řidič si mě vychutnal
Závory byly nahoře, z druhé strany neprojíždělo žádné auto, prostě úplně čistá silnice. Přesto řidič k úžasu všech cestujících těsně před zvednutými závorami zastavil. Vypnul motor a čekal. Nikdo netušil proč. Stál tam asi dvě minuty, když se rozsvítila světelná signalizace a závory padly dolů. V tu chvíli ve mně hrklo, že je zle! „No to si dělá prd...“ vyjekl jsem zlostně. Po kolejích mezitím prosvištěl můj vlak. Autobus se po otevření závor dal do pohybu a dojel až na zastávku. Jenže i když jsem sprintoval, vlak na autobus nečekal a odjel.
Hudroval jsem a proklínal řidiče, kterého bych v tu chvíli nejraději nakopal do zadku. Dobře jsem věděl, že další vlak pojede až za hodinu. Říkal jsem si, že obřad stihnu, byť to bude na knap. Volal jsem pro jistotu Milošovi a líčil mu, co se mi přihodilo. Ujišťoval jsem ho, že navzdory okolnostem bych měl být nejpozději patnáct minut před obřadem na místě. Když jsme domluvili, šel jsem se zklidnit do nádražní hospůdky, abych hněv zalil pivem.
Vrátil jsem se pak na nástupiště a čekal na vlak. Jenže hlasatel nejprve oznámil zpoždění soupravy o pět minut, poté přidal dalších pět, aby vzápětí přišla informace, že na kolejích v předešlé stanici došlo k mimořádné události a vlak bude opožděn o rovných padesát minut. To už jsem věděl, že svatbu nestihnu! Volal jsem Milošovi a šel s pravdou ven. Byl z toho pořádně rozmrzelý. Začal mi spílat, že jsem měl přijet daleko dřív a kdesi cosi... Byl fakt nakvašený. Takhle jsem ho neznal. Pak mi řekl, že musí zajistit náhradního svědka a nemá čas se dál vykecávat. Ať prý dorazím alespoň na after party.
Ztratil jsem nejlepšího kamaráda
Bylo mi hrozně. Miloš byl hodně naštvanej, já zase nadával na liknavého řidiče. Celý zdrchaný jsem dorazil na večírek, který už byl v plném proudu a panovala na něm dobrá nálada. Šel jsem ihned za Milošem a omlouval se. Odpověděl mi, že se to samozřejmě stát může, ale že jsem měl dorazit daleko dřív. Klidně jsem mohl jet hned ráno. Prý jsem se zachoval nezodpovědně a zklamal jsem ho.
Pak mě vybídl, ať si jdu dát něco k jídlu. Seděl jsem u stolu sám, občas hodil řeč s některými známými, ale Miloš už za mnou ten večer nepřišel. Po tom všem, co jsme spolu prožili, mě to ohromně mrzelo. Musím říct, že od svatebního dne se náš vztah rapidně změnil. Chápu, že má manželku a věnuje se víc jí, ale naše dlouholeté přátelství jednoduše ochablo. Už si ani tolik nevoláme. Snažím se k Milošovi zase najít cestu, ale jde to ztuha. A obávám se, že naše kamarádství už se nikdy vrátí tam, kde bylo kdysi.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
