Eliška (19): Když je mi nejhůř, chodím na jedno opuštěné místo. Tentokrát jsem tam zažila něco mimořádného

Eliška (19): Když je mi nejhůř, chodím na jedno opuštěné místo. Tentokrát jsem tam zažila něco mimořádného
Zdroj: Unsplash

Eliška má od dětství místo, kam chodí, když je jí nejhůř. Před časem se v jejím životě seběhlo několik smutných událostí. Zemřel jí dědeček, následovalo úmrtí rodinného kocoura. Když se s ní rozešel přítel, připadala si na vše tak sama. Šla na procházku, aby si vyčistila hlavu.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 19. 05. 2022 16:00

Když je mi nejhůř, chodím se projít do sadů, které jsou kousek od našeho domu. Vždycky tam najdu klid na přemýšlení. Nedávno se se mnou rozešel přítel, takže jsem tam znovu zavítala. Byl večer a já nutně potřebovala být sama. Šla jsem do sadů najít klid a možná i odpovědi na své otázky. Byla tam mlha. Když jsem do ní vstoupila, zažila jsem něco mimořádného.

Zemřel mi děda

Pár týdnů před tím, než se se mnou Milda (22) rozešel, mi umřel děda. Pak se na onen svět pobral jeho kocour, který zjevně pošel žalem. Byla jsem z toho dost zdrcená. A když do toho všeho přišel ještě rozchod s Mildou, byla jsem zcela zoufalá. Měla jsem pocit, že je celý svět proti mně. Ten večer, co se se mnou rozešel, jsem se rozhodla, že zajdu do sadů.

Jsou pár kilometrů od našeho domů. Je to místo, kam jsem chodívala už jako dítě i s prarodiči. Vždycky jsme si sedli pod ovocný strom a dlouhé hodiny si jen povídali. Později jsem tam začala docházet, kdykoliv jsem potřebovala klid na přemýšlení. Nechodí sem moc lidí, takže se mi snad ještě nikdy nestalo, že bych se tam s někým potkala.

Toho večera bylo jasné, kam půjdu. Vydala jsem se do sadů. Procházela jsem mezi stromy a přemítala nad tím, co se to poslední dobou děje. Úmrtí dědečka, pak jeho kocoura. Rozchod s přítelem už byl poslední kapkou.

Šla jsem najít odpovědi

Chodila jsem křížem krážem, když jsem v jednu chvíli spatřila mezi stromy mlhu. Byla hustá a zbarvená do modra. Zaujalo mě to, tak jsem se k ní vydala. Čím blíž jsem byla, tím víc byla mlha modrá. Když už jsem u ní stála na dosah ruky, všimla jsem si, že uvnitř je zlatavé světlo. A najednou jsem do té mlhy vstoupila.

Když se tak stalo, začalo se kolem mě všechno točit. Připadala jsem si jako ve víru, který se se mnou točí. V jednu chvíli se mi zamotala hlava. V mlze se začaly zjevovat obrazy. Dědova usměvavá tvář a kolem něj poskakuje a mňouká kocour. Nehnutě jsem stála a jen otáčela hlavou za těmi obrazy.

Bylo to zcela fascinující. Do víru se rozezněl dědečkův hlas: „Netrap se, drahá, on za to stejně nestálI když mě nevidíš, jsem pořád s tebou. Hlavu vzhůru." Nechápala jsem, co se to děje. Kde to jsem a proč slyším dědův hlas? Vždyť nežije, jak by ke mně mohl promlouvat?

Zesnulý děda mi dodal odvahu

Nemám zdání, jak dlouho to celé vlastně trvalo. Pak jsem cítila, jak ze mě opadává vztek a následně i smutek. Místo toho se do mě vlila energie a čistý optimismus. Než vše skončilo, ještě naposledy ke mně děda promluvil: „Mám tě rád, holčičko. Nedovolím, abys v životě šlápla vedle. Opatruj se."

Poté mlha ve vteřině opadla. Zůstala jsem stát na stejném místě a jen se snažila pochopit, co jsem to vlastně zažila. Hlavu jsem najednou měla čistou. Život už mi nepřišel tak černý a bezvýznamný. Vydala jsem se na cestu domů. Než jsem sady opustila, naposledy jsem se ohlédla. Na místě, kde byla mlha, jsem ještě spatřila to světýlko. Třikrát zablikalo a zmizelo. Děda mi dal naději a víru, že nikdy není nic tak hrozné, jak to na první pohled vypadá. Odteď chodím s hlavou vzhůru.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

 

Cukrářská hvězda Besky o toxickém prvním manželství: Otřesná životní zkušenost probíhala i během MasterChefa

Cukrářská hvězda Besky o toxickém prvním manželství: Otřesná životní zkušenost probíhala i během MasterChefa

Související články

Další články