Facebook
Instagram
Milenin manžel Lumír si musel pořídit naslouchátka, protože už skoro neslyšel. Velmi rychle přišel na jejich výhodu. Když nechce Milenu poslouchat, ztlumí si zvuk. Ta na to nedávno přišla a pěkně zuřila.
Manželovi před časem přestal sloužit sluch. Doktor mu poradil, aby si pořídil naslouchátko. Lumír (67) nejdřív prskal, že ho nechce. Nakonec si ale dal říct. Teď ten prevít začal dělat to, že když moc mluvím, zkrátka si mě zeslabí.
Manžel zjistil, že naslouchátka mají i jednu výhodu
Musím říct, že už jsem dlouho měla podezření, že Lumír hůř slyší. I když jsem seděla vedle něj, kolikrát na mě nereagoval. I on to věděl, jen si to nechtěl přiznat. Nechtěl si připustit, že už je zkrátka ve věku, kdy ho zdraví může zlobit. Na můj popud se objednal k lékaři, který naši teorii, že je Lumír skoro hluchý, potvrdil. Jako pomocníka mu doporučil naslouchátko do pravého ucha.
Lumír na něj od začátku nadával. To bylo samé: "Mě z toho bolí hlava, tlačí ucho." Po pár měsících si na něj zvyknul a zdálo se, že je problém vyřešen. Jenže velmi rychle přestal slyšet i na levé ucho. Nadával, že bude vypadat jako cvok, když bude mít naslouchátka dvě. Já ale byla ráda, protože mě konečně zase slyšel. Pak přišel Lumír na to, že se dám vypnout. Stačilo k tomu, aby si na naslouchátkách stáhnul hlasitost.
Když mě nechce poslouchat, naslouchátko vypne
Přišla jsem na to skoro po tři čtvrtě roce. Měla jsem žhavé drby o sousedce. Hrozně ráda totiž řeším životy druhých a nestydím se za to. Lumír už to ale nemohl poslouchat, a tak si mě ztlumil. Během toho, co jsem mu barvitě líčila, jak Blažena odvedle nemá na nájem, si pořád sahal na ucho.
Po pár minutách jsem mu položila otázku, ale on mlčel. Tak jsem do něj drkla. ,,Posloucháš mě vůbec? Máš to nasazený?“ houkla jsem mu do ucha. ,,Lumíre, proč mi neodpovídáš?“ začala jsem se bát. On si nevšiml, že jsem domluvila a že je čas reagovat. ,,Jé, promiň, co jsi říkala? Já tě neposlouchal,“ pronesl a v očích měl děs.
I když už má svůj věk, chová se jako malý kluk
,,Tobě ta naslouchátka nefungují? Tak co si o tom myslíš?“ čekala jsem na jeho reakci. Lumír ale odpověď neznal. ,,Mileno, já ti musím něco říct,“ cukaly mu místo toho koutky. ,,Když moc mluvíš, tak si tlumím hlasitost,“ přiznal se. ,,Cože? Takže jsem to tady vyprávěla zbytečně?“ dostala jsem vztek. ,,Děláš to často?“ zajímalo mě.
,,Skoro vždycky, když říkáš něco, co mě nezajímá,“ přiznal Lumír a nasadil výraz neviňátka. ,,No, to mě podrž. Že se nestydíš!“ pěnila jsem. Když jsem si pospojovala několik posledních týdnů, kdy jsem měla pocit, že je duchem mimo, celé mi to došlo. Takže teď si dávám pozor. Jakmile mluvím a on si sahá za ucho, je jasné, že mě vypíná. Je jako malý kluk. Přitom stačí říct, že ho to nezajímá, a nemusí ze mě dělat hlupáka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
