Facebook
Instagram
Katka měla obrovskou radost, když ji její přítel Michal požádal o ruku. Svůj svatební den už má promyšlený do posledního puntíku. Michal se ale do svatby nežene a roky utíkají.
Zásnubní prstýnek už dávno ztratil svůj lesk, někdy je mi z pohledu na něj smutno. Před lety jsem se z něj dokázala radovat, myslela jsem si, že to znamená brzké manželství. Michal (36) se ale samotnou žádostí o ruku zřejmě naprosto vyčerpal.
Svatby se asi jen tak nedočkám
Michal měl žádost o ruku perfektně promyšlenou. Nechyběla bojovka, západ slunce s výhledem na hory a šampaňské. Zpětně mi není úplně jasné, proč si dal tak záležet, když si mě evidentně vůbec nechce vzít. Ať už jsem ukázala prsten s briliantem komukoliv, následovala otázka: „Kdy to bude?“
Vždy jsem krčila rameny s tím, že termín jsme ještě neplánovali. Už tak mi připadalo, že se Michal překonal a nechtěla jsem na něj hned tlačit se seznamem hostů a výběrem kapely. Vlastně mi nevadilo nějakou dobu si užívat čistě jen fakt, že jsem zasnoubená. Ani jsem se nenadála a uběhl rok.
Kolem nás proběhlo několik svateb a i to byl důvod, proč zase nějaký čas počkat. Nechtěli jsme se brát stejné léto jako Michalova sestra a moje nejlepší kamarádka. Potom přišel covid a všechny ty karantény a čas ubíhal dál. Sem tam jsem se zmínila o tom, co by se mi na svatbě líbilo. Michal jen neurčitě přikyvoval.
Chtěla jsem to vzít do vlastních rukou
Řekla jsem si, že Michal svojí žádostí udělal to hlavní, detaily tedy začnu připravovat sama. Nosila jsem domů katalogy s pohoštěním, pouštěla Michalovi vybranou hudbu a ukazovala mu fotky šatů. Bylo mi líto, že neprojevoval zvláštní nadšení. Když bylo zapotřebí vybrat včas letní termín, Michalovi po náhlé nemoci zemřel tatínek.
Hromádku se svatebními plány jsem schovala do krabice a dala Michalovi i jeho rodině čas na truchlení. Jenomže další rok už jsem neměla chuť začít zase mluvit o svatbě jako první. Připadala jsem si jako blbec pokaždé, když se v nějakém filmu objevila nevěsta.
Ticho prolomila moje prostořeká máma. „Tak co, Míšo, kdy bude ta vaše svatba? Snad si nemyslíš, že z toho nakonec vycouváš?“ pronesla u nedělního oběda. „Svatba? Nemalujte čerta na zeď,“ odpověděl jí Michal z legrace, ale mně to moc vtipné nepřišlo. Musela jsem potlačit velkou vlnu hněvu i slz. Máma si myslí, že musím Michala do svatby dotlačit. Já už ale nevím, jestli se ještě vůbec chci vdávat.
Sedm let čekám na svatbu
Bude to sedm let, co nosím prstýnek, který už vypadá značně omšele. Rozhodla jsem se, že po takové době Michalovi prstýnek vrátím. Pověděla jsem mu o tom, aby měl čas na rozmyšlenou. Podivil se mému rozčarování. Zasnoubení pro něj byl důležitý krok a myslel si, že nikam nespěcháme.
„Já se ale nechci vdávat třeba za deset let. Nemusíme se brát nikdy, prstýnek jsi mi mohl dát jen tak, bez žádosti,“ hlesla jsem. „Bral jsem to jako takový mezistupeň, abys věděla, že s námi počítám. Zatím se to nehodilo, ale jednou veselka bude,“ řekl povzbudivě. Já ale mám pocit, že mě vůbec nepochopil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
