
Lucie vlastní řidičský průkaz od svých osmnáctin. Nikdy nedostala pokutu ani za parkování. A tento týden se jí na silnici stala hned třikrát nebezpečná situace, která ji vyškolila...
Mám pocit, že je to na silnici čím dál tím víc nebezpečné. Dovolím si o sobě tvrdit, že jsem dobrá řidička. Jezdím hodně a jsem naučená, že člověk musí mít přehled nejen o svém jízdním pruhu, ale i o ostatních autech.
Všechno je to trochu i o štěstí
Celý život se řídím jednoduchými pravidly. Když přejíždím železniční přejezd, tak nikdy nevěřím blikajícímu bílému světlu. Vždy se ještě přesvědčím, že vlak opravdu nejede. Nikdo nemůže vyloučit chybu, a věřím spíše tomu, co na vlastní oči vidím než nějakému světlu. A to samé platí i o jízdě na hlavní silnici.
Nikdy nespoléhám na to, že když jedu po hlavní, že mám absolutní přednost. Pokaždé, než vjedu do křižovatky, tak sleduji ostatní automobily. A vyplatilo se mi to. Eliminuji tím stav, kdy druhý řidič přehlédne značku a v domnění, že má přednost, on vjede do křižovatky taky.
Tento týden pro mě byl zkouškou mého postřehu
Poblíž mého bydliště postavili obchodní centrum a doprava v místě neskutečně zhoustla. Bohužel do obchodního centra jezdí nakupovat starší lidé z okolních vesnic. Ti, kteří vyjedou na silnici občas a podle toho vypadá i jejich styl jízdy včetně chybovosti v úsudku. Hned v pondělí, když jsem se vracela ze zaměstnání, mi nedal přednost postarší muž vyjíždějící z vedlejší silnice od obchodního domu. Na hlavě měl kšiltovku a na hlavní silnici vjel sebejistě.
Vůbec mu nedošlo, že měl dát přednost vozidlu na hlavní silnici. Naštěstí jsem to stačila ubrzdit. Pán neotočil hlavu ani na jednu stranu, křečovitě držel volant a díval se výhradně jen dopředu. Aby toho nebylo málo, hned druhý den mi nedala přednost paní jedoucí z vedlejší silnice na jiné křižovatce. Veliká paní za volantem. Bylo jí plné auto. Podívala se jen na jednu stranu a jela. A pak se podívala na stranu, odkud jsem jela já. Měla smrt v očích. Dupla na brzdu, ale už byla celým autem v mém pruhu. Naštěstí moje reakce byla rychlejší a stačila jsem to také ubrzdit.
Do třetice všeho dobrého nebo zlého
Ve čtvrtek jsem jela na služební cestu. Jela jsem po dlouhé rychlostní komunikaci. Svítilo sluníčko, byl malý provoz a najednou se v protisměru objevilo auto na středové čáře. Blížilo se ke mně a já viděla, že mírně jede do mého pruhu. Začala jsem troubit jako o život. Zároveň jsem jela ke krajnici a doufala, že nebudu muset vjet mimo silnici do pole. Asi dvacet metrů předtím než bychom se minuli, řidič auto strhl do svého pruhu.
Řidič evidentně psal textové zprávy během jízdy a na silnici mrkl jen občas. V době, kdy se ke mně auto blížilo, jelo většinou svého vozu v mém pruhu. „Co děláš?“ křičela jsem rozčileně z plných plic. Byl to pro mě tak děsivý zážitek, kdy jsem pocítila silný pocit úzkosti, že jsem musela zastavit na čerpací stanici a dát si kávu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




