Milena (38): Nenechala jsem si poradit a pak zažila krušné chvíle na dálnici

V osmnácti letech jsem si udělala řidičský průkaz. Nejdříve jsem rok jezdila pod dozorem buď svého tatínka, nebo dědečka. A právě dědeček mi dával dobré rady. Jenže já jsem je tenkrát vůbec neocenila.

Teodor (48): Dcera za volantem riskovala život kvůli videím na sítě. Sebral jsem jí klíčky a teď je u nás dusno

Začátky mého řízení vozidla byly divoké

Nebyla jsem moc dobrá řidička. Chtělo to ze strany dědečka i tatínka hodně trpělivosti. Když už na mě tatínek neměl nervy, jezdila jsem výhradně s dědečkem. Byl to on, kdo mě naučil podélně parkovat. Byl to on, kdo mě naučil tankovat benzín do auta. Paradoxně toto mě v autoškole nenaučili.

„Mílo, jedno si pamatuj. Vždycky měj plnou nádrž benzínu. Nikdy nevíš, co se stane, tak ať někde nezůstaneš viset,“ apeloval na mě děda. Jenže byla jsem mladá a tyto rady jsem neocenila. Často jsem poslouchala jedním uchem, anebo vůbec. A tak se stalo, že jsem před rokem uvízla v několikahodinové koloně. Aby toho nebylo málo, bylo hodně pod nulou a já v autě topila jako o život.

Berenika (19): Můj táta mě neskutečně štve. Při řízení neustále píše textové zprávy

Zážitek, který si budu do smrti pamatovat

Skákala jsem několik hodin na jedničku. Neustále jsem zastavovala a rozjížděla se. Už když jsem vyjížděla, měla jsem dojezd jen sto kilometrů. Bohužel čerpací stanice byla v nedohlednu a mně už hodinu svítila signalizace, že je třeba natankovat palivo. S láskou jsem si vzpomněla na dědu a jeho radu o plné nádrži.

Musela jsem mu dát za pravdu. V momentě, kdy mi automobil přestal jet, jsem s pomocí ochotného řidiče, co poskakoval za mnou, auto odtlačila na krajnici. Jiný řidič, co skákal kolem, mi věnoval dva litry benzínu. Pomocí nich jsem doskákala na čerpací stanici. Zmrzlá a naštvaná, jak pitomá jsem byla. Od té doby mám neustále plnou nádrž.

Ladislav (41): Prarodiče nikdy nepřijedou na návštěvu. Když chceme, aby pohlídali děti, musíme jim je dovézt

Zimní zážitek měl svou dohru

Aby toho nebylo málo, tak jsem u čerpací stanice nemohla auto nastartovat. Pro změnu jsem měla vybitou baterii. Stála jsem u auta a plakala jsem. Byla jsem na pokraji sil. Opět mě zachránil ochotný starší pán, který mě přes kabely auto nastartoval. A protože už jsem byla poučená, jeho rady jsem vnímala.

„Musíte jet tak, aby vám nezhasnul motor. To byste asi znovu opět nenastartovala. Máte to úplně vybité. Musíte jet nějakou dobu, aby se vám baterie alespoň trochu oživila,“ poučoval mě muž, a já mu neustále děkovala. Domů jsem dojela s nudlí u nosu. Naložila jsem se do horké vody a zavolala mamince, že na návštěvu nepřijedu. Ulehla jsem s pořádným nachlazením.

Radovan (38): Vteřina nepozornosti nám změnila život. Od té doby manželka odmítá sednout do auta

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].