Facebook
Instagram
Pan Pavel byl rád, že soused projevuje zájem o jeho zahradu. Věnuje ji veškerý svůj volný čas a navíc spolykala spoustu peněz. Jenže pak se ukázalo, že soused si k němu chodil pro inspiraci a všechno okopíroval...
Po rozvodu jsem zůstal sám v domě s velkou zahradou. A protože děti nemáme, zbyla mi najednou spousta volného času. Rozhodl jsem se věnovat zahradě a udělat z do té doby přehlíženého koutu pozemku něco, co by mi přinášelo radost.
Na svou zahradu jsem pyšný
Rozvod nebyl nic hezkého. Uznávám, že jsem na rozpadu manželství měl svůj podíl, ale teď už se nedá nic dělat. Poslední roky byly docela těžké. Proto jsem se rozhodl vytvořit ze zahrady místo, kde bych mohl relaxovat a přijít na jiné myšlenky.
Založil jsem si na to sešit a několik týdnů strávil plánováním. Docela mě to pohltilo. Úplně jsem viděl, jak hezký kout si tam vytvořím. Pak jsem obíhal hobby markety a všechny možné prodejny s rostlinami a květy. Všude jsem se radil a povídal si s lidmi, kteří mi poskytli spoustu skvělých nápadů.
Musím přiznat, že jsem se do toho ponořil tak, že to pocítil i můj účet. Ale protože dovolená s manželkou nehrozila, mohl jsem si místo toho pořídit hezkou zahradu. Kamarádi se mi v hospodě trošku pošklebovali, že krize středního věku se řeší jinak, ale já to bral s nadhledem. Každý přeci máme nějaké hobby.
Soused kopíruje mou zahradu
Spřízněnou duši jsem našel u souseda. Pan Novák (68) je v důchodu a občas zajde na kus řeči a nějaké to lahvové pivo. Je to milý a přátelský člověk, takže si s ním rád pokecám. Teď došlo i na změny, které plánuji na zahradě. S nadšením jsem mu vykládal, co všechno plánuji. On trpělivě naslouchal. Zdálo se mi, že mu v očích vidím stejné nadšení.
Důvod jsem zjistil o několik týdnů později. Nejdřív se před jeho bránou objevilo auto s řemeslníky, kteří mu přijeli postavit pergolu. Strávili u něj víkend. Kromě toho se Novák pustil do úprav zahrady, takže neměl čas chodit ke mně na návštěvu. Jen jsem přes plot slyšel, jak se lopotí na svém pozemku. Já už si užíval toho, že moje zahrada je hotová a přesně podle mých představ.
Jednu sobotu jsem si ráno vyrazil do krámu pro čerstvé rohlíky a zaslechl jsem sousedky, jak se baví o zahradě pana Nováka. Prý je pozval na kafe, aby jim ukázal, jak je šikovný. „Taky si asi něco takového udělám na zahradě. Snad mu nebude vadit, že se inspiruju," pronesla jedna sousedka nad zeleninou. Nedalo mi to a cestou domů jsem se stavil u Nováka. Trochu se ošíval, ale pustil mě dál. A když jsme seděli pod jeho novou pergolou, došlo mi, že to prostředí poznávám...
Sousedovi jsem vypálil rybník
Pak jsem pochopil, proč se choval tak divně. Prostě okopíroval mou zahradu. Trochu mě to šokovalo. Kdyby mi něco řekl, asi by mi to nevadilo. Tohle mi přišlo nefér. Zejména když se po vesnici mluví o tom, jak je šikovný, ale nikdo neví, že to má ode mně. Přišlo mi ale, že by nemělo smysl hádat se s ním. Tak jsem mu pochválil zahrádku a poroučel se.
Vytáhl jsem svůj sešit s nápady a řekl jsem si, že to zkusím trošku jinak. A opět jsem se do toho ponořil. Trvalo mi to asi půl roku. Rozhodl jsem se nechat část zahrady svému osudu, ať si tam žije hmyz a kdeco dalšího. Přišlo mi, že původní zahradu jsem měl takovou umělou. Teď jsem tam pustil víc přírody. Nyní působí opravdověji a místo záhonů barevných květin si pěstuji i něco pro kuchyni. Mám pocit, že teď se tam cítím ještě lépe. A abych předešel tomu, co se mi stalo minule, uspořádal jsem sousedskou grilovačku. Ať tu mou zahradu vidí jako první všichni.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
