Radovan (37): Kolegu povýšili díky mým nápadům. Spravedlnosti jsem se ale nedočkal

Dlouho jsem měl pocit, že tohle je konečně moje chvíle. Dělal jsem přesčasy, bral na sebe projekty, do kterých se nikomu nechtělo, a snažil se přinášet nápady, které posunou tým dopředu. Když šéf naznačil, že se chystá povýšení, byl jsem si skoro jistý, že tentokrát přijde řada na mě. Dokonce i doma jsem o tom mluvil jako o hotové věci.

Oskar (42): Kolega se přihlásil k mému firemnímu účtu kvůli maličkosti. Ta ale přerostla ve velký průšvih

Byl jsem jako opařený

Den vyhlášení si pamatuju do detailu. Seděli jsme v zasedačce a šéf pronesl pár slov o tom, jak si váží práce celého týmu. Pak oznámil jméno, které nepatřilo mně, ale kolegovi. Tleskal jsem spolu s ostatními, ale uvnitř jsem měl pocit, že mě někdo polil studenou vodou.

Snažil jsem se to brát sportovně. Říkal jsem si, že třeba udělal víc, než jsem si všiml. Jenže pak jsem na poradě slyšel, jak prezentuje návrh, který jsem napsal já. Stejné věty, stejné body, dokonce i grafy, které jsem měl uložené ve složce. Seděl jsem tam a sledoval, jak za ně sklízí uznání. Nejhorší bylo, že šéf ani nezaváhal. Bral to jako jeho práci. A já v tu chvíli věděl, že jestli budu mlčet, bude se to jen opakovat.

Doma jsem přemýšlel, jestli má cenu dělat rozruch. Riziko bylo jasné – když se pustím do boje, můžu přijít o práci. Ale představa, že budu dál makat a někdo jiný bude sbírat zásluhy, se mi líbila mnohem méně.

Vlaďka (58): Moje mamka propadla v důchodu "výhodným" nákupům. Chci ji zbavit svéprávnosti

Radši jsem si sbalil věci

Rozhodl jsem se to otevřít. Ne přede všemi, ale přímo u šéfa v kanceláři. Přinesl jsem si podklady, svoje poznámky a e-maily, kde jsem nápady posílal. Bylo mi jasné, že se to nemusí vyplatit.

A taky že ne. Šéf se tvářil, že to přeháním: „V týmu jde především o spolupráci a je jedno, kdo s nápadem přijde, ne?“ Ale já si to nemyslel. Rozhodně ne, pokud za to dostane povýšení. Když jsem ale trval na svém, přestal to žehlit a dal mi najevo, že jestli mi to vadí, můžu se poohlédnout jinde.

Nebylo to snadné, ale odešel jsem. V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem ztratil všechno, na čem jsem pracoval. Jenže zpětně to vnímám jinak. Vzal jsem si aspoň svoje jméno a práci zpátky. Možná jsem přišel o místo, ale nepřišel jsem o sebe.

Další příběhy ze života →

Eliška (31): Přišel mi email od neznámého odesílatele. Našla jsem v něm fotky, ze kterých mrazí