Petra (45): Děti mé kamarádky mi zničily čerstvě vymalovaný byt

Dalo to práci, ale když jsem se rozhlédla kolem sebe, byla jsem spokojená. Našetřila jsem si peníze a sama jsem si vymalovala celý byt. K tomu jsem si pořídila nový gauč a dvě lampy. Teď jsem už měla uklizeno a můj byt vypadal jako nový.

Lucie (37): Děti mého švagra mi zničily byt, ale manželovi to bylo jedno. Mám pocit, že stejně lhostejně přistupuje i k našemu vztahu

Kamarádka přišla na návštěvu s dětmi

Z přemýšlení mě vyrušilo pípání telefonu. Za hodinu měla přijít Simona, moje spolužačka ze střední. Před pár dny jsem ji potkala ve městě a pozvala na návštěvu. Udělala jsem si do telefonu poznámku, abych na to nezapomněla. Byla jsem z toho trochu nervózní, protože Simona měla být první člověk, který uvidí, jak můj byt teď vypadá. Byla jsem zvědavá, co na to řekne.

Připravila jsem nějaké občerstvení a než jsem se nadála, zazvonil zvonek. Za dveřmi stála Simona a dva malí kluci. Trochu mě to překvapilo, Simona neříkala, že přivede děti, ale přesto jsem je pozvala dál. Kluci nejdříve klidně seděli v kuchyni u stolu, popíjeli limonádu a jedli sušenky. Pak si hráli na podlaze s autíčky, kterých si přinesli asi deset.

My se Simonou jsme se zatím usadily v obýváku a povídaly jsme si. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Sousedka z pátého patra se stavila kvůli placení za odvoz odpadu. Mluvila jsem s ní asi pět minut a pak jsem se vrátila do obýváku. Kluci byli stále v kuchyni. Asi za půl hodiny jsem se zvedla, že nám ještě uvařím kávu. Když jsem vešla do kuchyně, myslela jsem, že omdlím. Na lince, podlaze i na nově vymalovaných zdích byly hnědé otisky dětských ručiček.

Klaudie (30): Děti nechtěně rozbily manželovi drahou věc. Vymyslel pro ně trest, se kterým se nemůžu ztotožnit

Návštěvu s dětmi už k sobě nepustím

„Simono...“ vydechla jsem. „Kluci mi zničili kuchyni!“ Oba seděli na podlaze a koukali na mě. Simona vešla do kuchyně a začala se smát. Prý jsou prostě takoví. Když jsem mluvila se sousedkou, Simona jim dala tabulku čokolády. Nenapadlo ji, že s ní ozdobí celou místnost. „Mně už to ani nepřijde, jsem na to zvyklá,“ pronesla klidně. Viděla ale, že mi to jako vysvětlení nestačí a jsem opravdu naštvaná. Proto se začala chystat k odchodu. Než se dostali do předsíně, stačili ti dva malí prevíti ještě umazat zeď v obýváku.

„Petro, mrzí mě to, ale vždyť jsou to děti. Zas tolik nepořádku neudělali. Zkus to umýt jarovou vodou,“ dodala ještě mezi dveřmi a byla pryč. Po jejich odchodu jsem tu zkázu obrečela. Jarovou vodou to samozřejmě nešlo. Hnědé skvrny byly stále vidět. Kuchyň a zeď v obýváku jsem musela vymalovat znovu.

Nechápu, jak mohla Simona být tak necitlivá. Copak je jí jedno, že mi děti zničily byt? A jak je možné, že jim dala čokoládu a nechala je bez dozoru? Myslím, že když si budu zvát někoho na návštěvu, musí to být člověk, který děti nemá.

Další příběhy ze života →

Jana (41): Napomenula jsem hlučné puberťáky v letadle. Největší ostudu mi ale udělal vlastní syn

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].