
Patricie se třikrát do roka schází se spolužačkami z vysoké školy. Pokaždé si kvůli srazu musí vzít dovolenou a je to akce na celý den. Jenže letos se sraz nevydařil a Patricie má zlost.
Na říjnový sraz jsem se těšila. Na letním srazu jsem kvůli nemoci nebyla a tak jsem se těšila na novinky od spolužaček. Pojí nás přátelství, které trvá skoro čtvrt století.
Spolužačky z vysoké mám ráda
Máme mezi sebou jednu organizátorku, která si srazy bere na starost. Pokaždé nám napíše textovou zprávu a navrhne dva termíny. Vyhrává ten termín, kam se přihlásí většina. Se spolužačkami se pravidelně vídáme třikrát do roka a pokaždé mám pocit, že jsme se viděly včera. Nikdy řeč nevázne a vždy jsme k sobě otevřené. Takže všech jedenáct spolužaček otevřeně mluví o svých životech.
Já sama jsem dvakrát rozvedená a mám tři děti. Každé moje dítě má svého tatínka. Spolužačky to kdysi vtipně komentovaly a já od nich legraci brala. Poslední dobou se často stává, že se srazu nezúčastníme všechny. Pokaždé dvě nebo tři spolužačky chybí. Je to logické. Jsme ve věku, kdy už jsme občas nemocné nebo hlídáme vnoučata.
Podivné chování mi nesedlo a rozčílilo
Před několika lety jsem se odstěhovala na Moravu. A tak sraz v Praze je pro mě celodenní záležitostí. Naštěstí mi v Praze bydlí syn, a tak si pokaždé sraz naplánuji tak, abych u syna přespala. Kvůli srazu, který se koná většinou v pátek, si beru dovolenou. Cesta mi trvá tři hodiny, a jelikož je sraz většinou od čtyř hodin, vyjíždím chvíli po obědě.
Srazu se měly zúčastnit všechny spolužačky. Taková byla poslední informace od organizátorky týden před srazem. Dojela jsem na místo srazu a když jsem vešla do restaurace, přivítala mě jen jedna spolužačka. A to jsem měla půlhodinové zpoždění kvůli dopravním komplikacím na dálnici. „Ahoj, tak budeme jen my dvě. Teď mi psala Slávka, že to všechny holky během dneška a včerejška odřekly,“ usmála se.
Den jsem doslova protrpěla
Informace od spolužačky mě nepotěšila. Jednak proto, že měla organizátorka dát dostatečně dopředu vědět, že účast bude minimální a rozhodnout o zrušení srazu, a potom proto, že se dostavila spolužačka, která mi byla ze všech holek nejméně sympatická. Ale co se dalo dělat. Už jsem byla v restauraci, po náročné cestě a tak jsme si daly večeři a povídaly si.
Po dvou hodinách se spolužačka zvedla k odchodu. Překvapeně jsem na ní zírala. Naše setkání trvalo kratší dobu, než trvala moje cesta. Ke všemu byl ještě syn na služební cestě, a tak jsem po srazu jela obratem zpět domů. Rozloučily jsme se, já si dala ještě kávu na cestu a když jsem došla k autu, zjistila jsem, že ho mám odřené. Rozčíleně jsem vyjela a celou cestu v autě nadávala. Zvažuji, že se ozvu a spolužačkám vyčtu jejich nezodpovědný přístup. Pro mě to byl doslova smolný den.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




