
Svatava hlídá svá vnoučata minimálně dva víkendy v měsíci. A stále je to její dceři málo. Svatavě už to velmi zasahuje do života a nehodlá přijít o své kamarádky.
Svá tři vnoučata jsem hlídala minulý víkend. Od pátku do pondělního rána, kdy jsem je odvedla do školky. Snažím se dceři maximálně pomáhat.
Tři děti není jednoduché hlídat
Moje dcera Eliška si s manželem Jurajem pořádně zavařili. Po narození dcery chtěli hned další dítě. „Mami, malý věkový rozdíl. To bude fantastické. Děti si spolu vyhrají a budou mít k sobě blízko,“ poučovala mě dcera. Jenže se jim narodila dvojčata, neposední kluci. Během čtrnácti měsíců měla dcera tři děti.
S manželem padali na ústa. Juraj pomáhal, seč mu síly stačily, ale chodil do práce a někdy musel taky odpočívat. Dcera po druhém těhotenství musela na operaci, měla masivní rozestup břišních svalů. Tenkrát jsem si vzala na děti paragraf a pečovala jsem o ně tři týdny. A ještě jsme se s Jurajem starali o dceru, která potřebovala pomoc také.
Čtyři roky nemám ani chvilku volného času
V současné době jsou dvojčatům tři roky a vnučce čtyři. Čtyři roky, kdy nemám žádný čas pro sebe. Dcera se dětí doslova zbavuje. Abych mladé rodině ulevila, tak hlídám dva víkendy v měsíci od pátku do pondělního rána. Ani to nestačí. Dcera mi každou chvíli zavolá, že si potřebuje nakoupit nebo něco zařídit ve městě, a že mi doveze na hodinku děti.
Samozřejmě si je vyzvedne po několika hodinách, hodně často po osmé večerní. Pro mě to znamená, že po příchodu z práce nemám čas na odpočinek a hned mám na krku tři děti. Do toho jim musím udělat něco k večeři. Jsem zvyklá mít v mrazáku neustále mraženou domácí rajskou omáčku. K tomu uvařím těstoviny a nacpu těm malým raubířům pupíky.
Poslední kousek mojí dcery byl příliš
Včera jsem byla domluvená s kamarádkami, že se sejdeme v podvečer na dvě deci. Už jsem byla na odchodu, když někdo zazvonil. Otevřela jsem a dcera doslova strčila děti do bytu. „Mami, musím letět. Vysvětlím. Nic se neděje. Ale potřebuji hlídat. Díky,“ vykřikla a utekla. Zmizela dříve, než jsem se stačila rozkoukat.
Dívala jsem se na vnoučata. Každé mělo v ruce oblíbenou hračku a nechápalo stejně jako já. To byla poslední kapka. Kamarádkám jsem se musela omluvit a byla jsem rozhodnutá, že to už musím řešit. Když dcera za tři hodiny dorazila pro děti, rázně jsem jí řekla, že toto bylo naposledy. „Eliško, mám svůj život a ty jsi máma. Máš i manžela, a tak se musíte postarat primárně sami. O víkendu hlídat nebudu, a zařiďte se po svém. Musím vynahradit kamarádkám zrušené setkání,“ postavila jsem se na zadní.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].