Facebook
Instagram
Marie milovala svoji práci. Trávila v ní hodně času a snažila se přinést nějaké inovace. Firma se díky ní velmi zvedla. Po třech letech ale otěhotněla a bála se, jak to celé zvládne. Dceru dávala občas na hlídání a jezdila do práce. Po dvou letech ale znovu otěhotněla a něco se v ní zlomilo. Nyní je ve stavu, kdy se do práce vyloženě bojí. Co vymyslí?
Škola pro mě byla utrpením a nemohla jsem se dočkat, až odmaturuji a nastoupím hned do práce. Měla jsem štěstí a dva měsíce po škole jsem našla zaměstnání.
Práce mě naplňovala
Vzhledem k mé ostré povaze a zvyku se s nikým nemazlit jsem se díky rozdělovacímu pohovoru dostala do inkasní společnosti. Bavilo mě být na lince, hrát si na zlou a připomínat lidem, že dluží peníze. Ve firmě jsem pracovala sedm let. V práci jsem si našla svého současného partnera.
Rozhodli jsme se, že oba z firmy odejdeme. Já to chtěla zkusit jinde a Daniel se na tuhle práci nehodil. Já jsem našla poměrně rychle práci v jiné inkasní firmě, kterou jsem dokázala vyhrabat z nepříznivé situace. Moje výkony byly nadlidské. Přišla jsem s pár dobrými tipy, jak dostat do firmy větší tok peněz.
Svoji práci jsem milovala a trávila v ní poměrně dost času. Dobrovolně jsem zůstávala na přesčasy a doma vymýšlela nové procesy. S Danielem to klapalo a já se cítila velmi šťastná. Přítel mě miloval, byly peníze a firma mě na rukou nosila. Když jsem po třech letech svého působení ve firmě zjistila, že jsem těhotná, lekla jsem se.
Do práce i po porodu
Hned po porodu jsem se do firmy nevracela, ale velmi mi to chybělo. Moje budoucí tchyně pracovala na směny, takže jsme se domluvily, že až budou malé tři měsíce, budu chodit dvakrát týdně do práce. Pár věcí se sice změnilo, ale na rozjetý vlak jsem ještě stihla nasednout.
Bylo to sice náročné, ale já jsem se i tak cítila spokojeně. Doma s dcerou jsem byla ráda, ale když jsem šla do práce, paradoxně jsem si tam od denních povinností odpočinula. Takhle to fungovalo do jejích dvou let. Pak přišlo další překvapení. Znovu jsem otěhotněla. Už jsem se necítila tak dobře. Bylo toho hodně.
Chodit do práce s břichem, dojíždět, vyzvedávat dceru. V pátém měsíci jsem to vzdala a už jsem zůstala doma na rizikovém těhotenství. Měla jsem vysoký tlak a často mi nebylo dobře. Nakonec se mi doma zalíbilo. Cítila jsem se více v klidu. Daniel na nic netlačil a zdálo se, že je rád, že jsem doma. Sice to bylo cítit na penězích, ale dalo se to utáhnout.
Už do práce nechci
Když se narodil syn, najednou jsem vůbec neměla chuť jít do práce. Dcera ve třech letech nastoupila do školky a já byla doma se synem. Moc jsem si tento čas užívala. Měla jsem čas na děti, na domácnost i na sebe. Z firmy mě požádali, zdali bych nechtěla pracovat z domova. Já to odmítla se slovy, že si chci mateřství užít. Stala se ze mě máma na plný úvazek. Při představě, že jdu do práce, jsem dostala osypky. Čas ubíhal a mně bylo jasné, že i syn půjde do školky. Pro mě to znamenalo jít do práce.
Myslela jsem, že nastoupím zpět do firmy a bude všechno jako dřív. Čas jít do práce nastal, synovi jsou tři roky. Ve firmě se za ty roky hodně změnilo. Zcela jiný systém, jiné procesy. Najednou vymáháme i v angličtině, kterou neovládám. Šéf mi naznačil, že nestíhám a moje práce za nic nestojí. Na rovinu mi řekl, že pokud se nebudu zdokonalovat, můžeme se rozloučit. Mně došlo, že už pracovat nechci. Zkouším Daniela přesvědčit, abychom měli ještě jedno dítě. Ten to odmítá.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
