Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jarmila si našla velmi laskavého a hodného manžela, který je také velmi movitý. Jeho přátelské nátury a hlavně bohatství se rozhodla využít její dcera Apolena. Vynutila si velmi drahý dárek k Vánocům. Její vítězství mělo ale nakonec hořkou příchuť...
Několik let po rozvodu s mým manželem jsem byla sama, pak jsem si ale našla nového partnera Petra. A po měsících samoty a strádání jsem znovu objevila, co to je láska.
Můj manžel byl nesmírně hodný člověk
Petr je velmi hodný, přátelský muž, který dělá vše pro to, aby se ostatním lidem zalíbil. Neublížil by ani mouše, pro všechny by se rozkrájel, jen aby se měli dobře. Stará se o mě jako o svou královnu, snesl by mi modré z nebe. Proto mě nepřekvapilo, když mě požádal o ruku a já se tak podruhé vdala.
Petr je také velmi úspěšný a bohatý. Nastěhoval si mě i s mými dětmi k sobě domů, protože jsme se tísnili v malém bytě a on se pyšnil luxusní vilou s obrovskou zahradou. Sám děti nemá, v osobním životě se mu i přes jeho obrovskou laskavost moc nedařilo. Nechápala jsem to – kdo by tak starostlivého a pozorného člověka nemiloval…
Moje dcera toho začala zneužívat
Jeho štědrosti si nemohla nevšimnout moje devatenáctiletá dcera Apolena. Nejprve byla kolem Petra velmi obezřetná a spíše odtažitá. Když ale zjistila, jak jednoduché je od něj něco získat, hned se k němu začala lísat. Cítila jsem, že za její proměnou charakteru z ledové královny na přítulnou nevlastní dceru je něco nekalého, nemohla jsem to ale dokázat. Ano, Petr jí koupil nový telefon a zařídil nový pokoj ve svém domě, zaplatil jí také výlet s kamarádkami a dal jí na narozeniny drahé dárky. Vše z toho se ale dalo nějak vysvětlit. Pak ale nastaly Vánoce.
Seděli jsme právě s Petrem u krbu se sklenkou vína, když k nám přišla Apolena s notebookem a posadila se přímo mezi nás.
„Koukejte, co mi právě poslala jedna moje kamarádka,“ začala nevinně a ukázala nám fotky nějaké exotické destinace. „To jsou ostrovy v Tichém oceánu. Koukejte na to moře a na tu pláž! A ten resort… vypadá to opravdu krásně.“
Řekla, že chce k Vánocům drahou dovolenou
„Moc hezké,“ pochválil ji Petr přátelsky, zatímco nám ukazovala další a další fotky.
„Že? Ta moje kamarádka tam byla a říkala, že to byla krásná dovolená,“ usmála se Apolena a pak se na Petra otočila. „Tak jsem si říkala, že bych tam letěla taky. Mohl bys mi to dát jako dárek k Vánocům.“
„Apoleno, to nemyslíš vážně, takhle se vnucovat,“ napomenula jsem ji trochu poníženě. Ona ale jen pokrčila rameny.
„No co? Letěla bych tam s kamarádkami, těm to jejich rodiče zaplatí. Tak jsem si říkala, že mně by mohl Petr taky… a Vánoce se k tomu přímo vybízejí. Stejně pro mě určitě ještě nemá dárek.“
„To nemám,“ připustil Petr a já se na něj ostře podívala.
„To ale neznamená, že ti zaplatí celou dovolenou, Apoleno,“ zavrtěla jsem hlavou vážně, „nechápu, že se vůbec můžeš takhle vnucovat. Žádnou dovolenou nedostaneš.“
Pod stromečkem opravdu našla letenky
Myslela jsem si, že jsem se vyjádřila dost jasně a Apolena svého chování nechá, to jsem se ale spletla. Každý den si jako šelma namotávala Petra jako svou kořist, mluvila o cestě k moři, popisovala mu, jakou by měla radost a jak by ji takový dárek potěšil. Posílala mu fotky vysněného zájezdu, videa, nadhazovala toto téma snad při každé večeři. Neměla jsem sílu ji neustále usměrňovat a doufala jsem v Petrův selský rozum, že nebude Apolenu rozmazlovat. Mělo mě ale napadnout, že v jeho až moc hodné nátuře je schované to, že všem moc rád vyhoví. A tak si Apolena pod stromečkem rozbalila drahé letenky a obálku plnou peněz na všechny potřebné výdaje na vysněnou exotickou dovolenou.
Byla jsem na ni naštvaná a za její chování se styděla, nemohla jsem s tím ale nic dělat. Byly to Petrovy peníze a i jeho rozhodnutí a ačkoliv šlo o moje dítě, měla jsem svázané ruce. A tak jsem Apolenu v den jejího odletu jen tiše odvezla na letiště a zhrzele sledovala, jak mého manžela zneužívá.
Celou dovolenou jí bylo zle
Hned další den jsme jí s Petrem volali, jak si u moře užívá. Ačkoliv jsem na ni byla naštvaná, samozřejmě mě zajímalo, jak se má a jestli je v pořádku. Čekala jsem, že nám telefon vezme rozesmátá od moře, s drinkem v ruce a v plavkách, místo toho jsme ji ale spatřili v zachumlanou v posteli, s oteklým obličejem a slzami na krajíčku.
„Je mi hrozně zle,“ vysvětlila nám, když jsme se vyděšeně ptali, co se děje, „včera večer po příletu jsem asi něco špatného snědla a teď pořád zvracím. Všichni jsou venku a baví se a já tady trpím.“
Jsem ráda, že dostala pořádnou lekci
A tak Apolena celou dovolenou strávila buďto v posteli anebo u doktora na kapačkách, v moři se prakticky nevykoupala, na dobré exotické jídlo neměla chuť a na slunce pro léky, které jí předepsali, nemohla. Sice mi jí bylo líto, nic takového jsem jí nepřála, ale cítila jsem v sobě jakýsi pocit zadostiučinění. Dostala za to, jak se chová, pořádnou lekci. Možná jí nemoc ukáže, že se nemá nikomu vnucovat a nikoho využívat.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
