
Žaneta nemá štěstí v lásce. Má za sebou řadu nepovedených vztahů a ten poslední byl z nich asi nejhorší. S přítelem se domluvili, že ona bude financovat domácnost a jeho plat se odloží na koupi většího bytu. On místo toho živil svou rodinu, kterou před Žanetou zatajil.
Upřímně řečeno, v lásce jsem nikdy neměla štěstí. Jsem sama, i když mi nedávno bylo čtyřicet. Mám za sebou několik vztahů, ale všechny skončily neúspěchem a zanechaly jen hořké vzpomínky. Po každém rozchodu jsem si přísahala, že se už nikdy nenechám využít. Ale pak se mi zalíbil nějaký muž, rozum šel stranou a já letěla do nové lásky jako můra za světlem. Nazývala jsem to láskou, ale ve skutečnosti to byly jen románky, alespoň ze strany mých partnerů.
Žili jsme z mých peněz
Můj přítel Lukáš nebyl ani hezký, ani chytrý, ani bohatý. Všechno na něm bylo průměrné. Dokázal však ze své obyčejnosti udělat přednost. Často mi říkal, jaká úžasná žena jsem a co na něm, takovém neschopném chudákovi, vidím. Bál se, že ho opustím, až si uvědomím, jaký je smolař.
Naslouchala jsem těmto řečem, bylo mi ho líto a ujišťovala jsem ho, jak je výjimečný. Nakonec jsem tomu začala věřit i já a nalhávala si, že je citlivý, vtipný a pracovitý, ačkoliv ve skutečnosti byl líný, ale chytrý a lstivý.
S financemi jsme to měli také zvláštně zařízené. Lukáš navrhl, že budeme žít z mého platu a jeho příjem budeme odkládat na společný, větší byt. Účet byl psaný na něj, ale měla jsem k němu přístup a viděla jsem, že tam peníze pravidelně přibývají.
Pravda vyšla najevo náhodou
Nenapadlo mě, že by něco nemuselo být v pořádku. Jednou jsem potřebovala půjčit na zubaře, šlo o vysokou částku, téměř dvacet tisíc. Odmítl s tím, že peníze jsou na termínovaných vkladech a že takové „uždibování“ úspor nesnáší. Zase se stylizoval do role chudáka, který mi nemůže pomoci, a já ho nakonec utěšovala.
Kdo ví, jak dlouho by to trvalo, kdyby nebylo náhody. Lukáš se chystal na týdenní služební cestu, zrovna když jsem měla domluvenou výměnu oken a potřebovala pomoc. Tvrdil však, že si nemůže vzít volno, protože čeká na povýšení. Jako obvykle jsem ustoupila.
Pár minut po jeho odchodu dorazila parta řemeslníků s upovídaným a veselým mistrem. Když mi pomáhal zakrývat nábytek, jeho pohled padl na komodu s fotografiemi. „Ježišmarjá, a tenhle tady dělá co?“ zeptal se a ukázal na Lukášovu fotku. „To je můj přítel,“ odpověděla jsem. „Přítel? Jak to? Vždyť já ani nevěděl, že se rozvedl.“
Zase jsem naletěla
V tu chvíli se mi zatočila hlava. „Rozvedl? On byl ženatý?“ vydechla jsem. Řemeslník na mě zíral s otevřenou pusou. „Byl? Pořád je! Před dvěma měsíci jsem u nich byl a nic neříkali. A za chvíli se jim má narodit třetí dítě,“ vysvětlil a kroutil hlavou.
Ukázalo se, že „můj“ Lukáš bydlí s rodinou v Ostravě a v Praze si našel dobře placenou práci. Aby ušetřil za nájem, našel si naivní milenku, u které bydlel, a jejíž peníze utrácel, zatímco si šetřil pro svou skutečnou rodinu.
Kdyby u mě nebyla ta parta řemeslníků, možná bych na to ještě dlouho nepřišla. Lukášovy věci jsem sbalila do pytlů a postavila je přede dveře. Napsala jsem mu jen zprávu, že všechno vím, a ať se mi už nikdy neukazuje na oči. Druhý den byly pytle pryč. Nevím, jestli si je odnesl sám, nebo je někdo ukradl, a je mi to jedno. Znovu se dávám dohromady a slibuji si, že budu opatrnější. Ale opravdu budu? Na lásku prostě štěstí nemám.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




