Eva (33): Devět let jsem doufala ve svatbu. Přítel mě opustil uprostřed plánování nové kuchyně

Devět let jsem žila s Kryštofem a věřila, že náš vztah, připomínající manželství bez prstýnků, směřuje k jasnému cíli. Kryštof měl ale své vlastní tempo a já mu věřila, když říkal, že všechno má svůj čas.

Bydleli jsme spolu v mém bytě, na který jsem si vzala hypotéku. On sice pomohl s rekonstrukcí, ale skutečnými partnery jsme byli hlavně v mých představách. Ještě před týdnem jsme v IKEA nadšeně plánovali novou kuchyni a já se u toho šťastně usmívala. Pak odjel na služební cestu...

Julie (33): Přítel odmítá kamkoliv posunout náš vztah. Zbaběle se vymlouvá na to, že moc tlačím na pilu

Ledová sprcha

Po návratu byl jiný, odtažitý a tichý. Druhý den večer mi s ledovým klidem oznámil, že někoho potkal a chce být s ní. Nejdřív jsem se začala nervózně smát v domnění, že žertuje. Když mi ale řekl, že o svém odchodu věděl už během plánování kuchyně, srdce se mi rozbušilo.

Devět let společného života smetl ze stolu několika stručnými větami. Tvrdil, že to není moje chyba, ale to nebyla kdovíjaká útěcha. Pak si sbalil věci a odešel.

Lea (28): Roky jsem čekala na prstýnek. Nakonec mě o ruku požádal přítelův mladší bratr

Bála jsem se přiznat si pravdu

Utekla jsem ke své kamarádce Magdě, protože v prázdném bytě, kde všechno vonělo jeho kolínskou, jsem nemohla vydržet. Magda mě sice objala, ale byla nemilosrdně upřímná. Zeptala se mě, jestli jsem si opravdu myslela, že se Kryštof chce ženit.

Podle ní o svatbě nikdy sám nemluvil, jen mlčel a neodporoval, zatímco já jsem plánovala za oba. Došlo mi, že jsem roky omlouvala jeho nezájem jako „potřebu dozrát“, zatímco on se prostě jen nechtěl vázat.

V sobotu jsem zašla za svou sestrou Kateřinou. Ta mi potvrdila to, co jsem už začínala chápat sama. Kryštof celou dobu využíval toho, že jsem mu všechno odpouštěla a dělala ústupky. „Znala jsi jen verzi Kryštofa, kterou ti chtěl ukázat,“ řekla mi narovinu.

Mirka (28): Přítel si mě odmítal vzít, tak jsem se na truc vyspala s jeho nepřítelem

Nový začátek bez něj

Jednou mi od Kryštofa přišla zpráva, ve které mi stroze poděkoval za společné roky. Žádná omluva, jen chladné sbohem. Seděla jsem na podlaze v kuchyni a v hlavě jsem si promítala všechny ty vzpomínky, které se najednou zdály být jen cizím snem. Člověk dokáže být někomu tak blízko a přitom zůstat naprosto slepý k pravdě, která mu leží přímo před očima.

Později jsem na sociálních sítích zahlédla fotku jeho nové přítelkyně. Vypadali spolu šťastně a přirozeně, jako by jejich vztah trval měsíce, a ne jen pár dní. Přesto jsem k ní necítila nenávist. Ona nebyla příčinou našeho rozchodu, byla jen tečkou za vztahem, který jsem devět let nesla na vlastních zádech.

Teď mi zbyl jen prázdný byt a poznání, že čekat na někoho, kdo o vás nikdy nestál, je ta největší životní ztráta.

Romana (47): Můj partner tvrdí, že mě před lety požádal o ruku. Já to ale nepochopila a na svatbu stále čekám

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].