Marie (29): Žili jsme vedle sebe jako dva důchodci. Musela jsem zakročit, aby naše láska úplně nevyhasla

S mým partnerem Honzou jsme nedávno oslavili osmé výročí vztahu. Seznámili jsme se při nástupu na vysokou školu, nejprve jsme byli pouhými kamarády a občas si pomáhali s učením, pak ale naše přátelství přerostlo v něco víc.

Petra (35): Já se dřu, on tloustne. Bojím se, že mě zanedbaný přítel brzy přestane přitahovat

Má rád rutinu

Honza je skvělý přítel, kterého by mi kdejaká žena mohla závidět. Je hodně pracovitý a zodpovědný, mám s ním jistotu stabilní domácnosti a vím, že kdykoliv by můj příjem z nějakého důvodu vypadl, on by mě podpořil. Povahou je úplný kliďas, skoro nikdy se nehádáme, ve všem se mi snaží vyjít vstříc a nejdůležitější je pro něj vždy to, aby mezi námi panoval klid.

Důležitá je pro něj i nějaká rutina a stabilita, kterou jsme si během let snadno vybudovali. Oba dva býváme od rána do pozdního odpoledne v práci, pak si společně připravíme večeři, on si sedne do křesla a čte si nějakou knihu. O víkendu chodí pravidelně plavat, já zatím vařím. V létě jezdíme vždy jednou k moři a v zimě jednou na hory.

„Vy máte tak poklidný vztah,“ rozplývala se moje sestra, když jsem jí naše soužití popisovala, „to my se s Jindřichem často hádáme… kolikrát na sebe i křičíme… ale pak se vždy udobříme a zajdeme si někam ven, třeba do restaurace, na udobřenou.“

Roman (39): Nechápu naše sousedy. Mají garsonku pro šest lidí a žijí jako krysy

Sestra mi nasadila brouka do hlavy

„No vidíš, a to my zase neděláme vůbec,“ pousmála jsem se povzbudivě a sestra natočila hlavu na stranu.

„Jakože nechodíte spolu ven?“ zeptala se a já jen přikývla, „a není to trochu nuda, když jste pořád doma? My se pořád snažíme něco podnikat…. Minulý víkend jsme třeba byli na bowlingu, předtím na kurzu vaření…“

„Asi si vystačíme doma,“ pokrčila jsem rameny, ale sestra mi nasadila brouka do hlavy. Večer jsem o našem rozhovoru řekla Honzovi.

„A proč bychom někam chodili? Máme hezký byt a v něm všechno, co potřebujeme… nenachodili jsme se na rande až až, když jsme si začínali?“ otočil se na mě, zřejmě neoslněn tím, co jsem mu řekla, „to jsme byli někde pořád, v kavárně, v baru… to už teď nepotřebujeme, ne?“

Renáta (50): Kariéra pro mě byla vším. Dnes lituji, že jsem kvůli ní ztratila životní lásku

Žili jsme v nudné rutinně bez dobrodružství

Nejprve jsem si říkala, že má pravdu, pak jsem se ale nad naším vztahem začala opravdu zamýšlet. Ano, žili jsme si sice pohodově a klidně, ale z našeho života se vytratilo všechno vzrušení a akce. Měli jsme přesně dané režimy, rutinu, ze které se nevybočovalo… ale co když to bylo jednou za čas potřeba?

Rozhodla jsem se tedy, že vezmu situaci do svých rukou a na následující víkend jsem nám s Honzou zamluvila keramickou dílnu. Když jsem mu v pátek můj plán na neděli oznámila, nevěřícně na mě hleděl.

„Keramiku? A proč, proboha? Já myslel, že budu doma a budu koukat na fotbal,“ koukal na mě vyčítavě, skoro až otráveně, ale já se nedala.

„No tak, je to jedno odpoledne… pokud se ti to nebude líbit, už tě nikam nebudu nutit jít,“ naléhala jsem na něj, až nakonec svolil. A ještě že tak, protože se z toho stalo nejzábavnější odpoledne, co jsme za velmi dlouhou dobu zažili.

Petr (42): Podezříval jsem ženu z nevěry se sousedem. Důvod jejích tajných návštěv mi vyrazil dech

Skvěle jsme si to užili

Vyrábět vázy, hrnky a talíře z hlíny nám sice vůbec nešlo, ale ani nevím, kdy jsme se naposledy tak pobavili. Honza byl nejprve odměřený, ale když se mi poprvé můj hrnek rozpadl v ruce, neudržel v sobě smích. A pak už to tak bylo celou dobu. Dělali jsme si ze sebe navzájem legraci, bortili si své výtvory a pak je pomáhali opravit, radili si a předháněli se.

Na hrnčířském kruhu jsme si s chichotáním vyzkoušeli legendární scénu z filmu Duch a ačkoliv jsme si ve finále skoro nic neodnesli domů, smáli jsme se a byli v dobré náladě ještě večer po několika hodinách. A protože jsme byli už moc unaveni vařit, rozhodli jsme se si zajít do restaurace na večeři.

„Tedy, musím říct, že takhle jsem se dlouho nepobavil,“ povzdychl si Honza, když jsme snědli vynikající jídlo, „a nenajedl. Mary, byl to skvělý den. Vlastně jsem si ho hrozně užil.“

Dana (56): Chování snachy se mi vůbec nelíbí. Dělá ze sebe chudinku a mně odmítá půjčovat vnuka bez dozoru

Náš vztah zase kvete

„Jsem ráda, že to nakonec nebyl tak špatný nápad, jak sis nejprve myslel,“ usmála jsem se na něj potěšeně a pohladila ho po ruce, „možná bychom to mohli podnikat častěji? Taková malá dobrodružství?“

A tak jsme začali pokaždé alespoň jednou za měsíc o víkendu plánovat různá rande. Jednou jsme šli vyzkoušet nové jídlo, jindy do divadla nebo kina, pak na nějakou výstavu a když bylo hezky, tak třeba sportovat. Všimla jsem si, že jsme si od té doby byli o dost bližší, že se mezi námi probudila stará chemie, že jsme spolu více začali flirtovat a dovádět a že se nám do těla vždy vlil kousek mladického vzrušení, když jsme vymýšleli, co spolu podnikneme, jak uděláme na toho druhého dojem a jak společný čas co nejkvalitněji strávíme. Po osmi letech mi přijde, že jsme s Honzou zase začali randit a je to ten nejhezčí pocit, co mě mohl potkat.

Marta (29): Společný víkend odhalil drsnou pravdu o naší rodině. Babička musela poslouchat, jak se stala přítěží

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].