Facebook
Instagram
Paní Marcela přišla o manžela kvůli mladší ženě. Dlouho se trápila a zvykala si na samotu. Jednoho večera se u ní objevil exmanžel a požádal o druhou šanci. Ona se rozhodla, že si jeho trápení na oplátku pořádně vychutná.
Můj bývalý manžel Mára (45) mi dal k narozeninám ten nejúžasnější dárek. Ten den mi totiž dal najevo, že se chce ke mně vrátit. O tomto okamžiku jsem snila dlouho, protože... jsem se mu konečně mohla odvděčit za jeho zradu.
Měl to být klidný večer
Blížil se můj další osamělý večer. Seděla jsem na gauči ve starých teplákách a pantoflích a snažila se číst knihu. Nic z toho nebylo, protože písmena mi tancovala před očima a slévala se do jedné velké mlhy. Bylo to docela pochopitelné. Na stole stála poloprázdná láhev silného červeného vína. A já nebyla zvlášť odolná vůči alkoholu.
Nakonec jsem knihu hodila do kouta. "Na zdraví, Marcelko! Vše nejlepší k narozeninám," řekla jsem nahlas a nalila si další sklenici. A najednou jsem se cítila strašně smutná. Vrátily se mi vzpomínky...
Bylo to přesně rok od chvíle, kdy mě můj manžel opustil. Mára odešel téměř přes noc, hned po mých 43. narozeninách. Jednoho dne mi popřál všechno nejlepší na romantické večeři, druhý den ráno řekl, že odchází...
Manžel mě opustil
"To není jen nějaký románek. Lucka je láska mého života. Vídáme se víc jak rok," odpověděl, když jsem se pokoušela zjistit, proč mě chce opustit. Zpočátku jsem zoufale bojovala. Plakala jsem, prosila ho, aby změnil názor. Přece jsme spolu byli téměř 20 let! Nedokázala jsem si představit, že bychom to všechno mohli takhle jednoduše zahodit.
Ale manžel byl tvrdohlavý. Vypadalo to, že je do té ženy úplně zblázněný. Říkal mi věci, které mě zraňovaly jako bodnutí nožem. "U tebe se dusím, nemohu roztáhnout křídla. Chci něco víc. Zasloužím si být konečně šťastný," oznámil mi chladným, lhostejným tónem.
Choval se, jako bych pro něj nic neznamenala. Pak si jednoduše sbalil své věci a odešel. Řekl, že mi nechá byt, ale za podmínky, že během rozvodu nebudu dělat potíže...
Našel si mladší a hezčí ženu
Věděla jsem, že si ho stejně neudržím. Od přátel jsem se dozvěděla, že ta druhá je mladší a moc krásná. Neměla jsem proti ní šanci. Ačkoli jsem to možná neprojevovala, strašně jsem trpěla. Milovala jsem svého manžela, myslela jsem, že budeme spolu až do konce našich dní.
Abych potlačila bolest, vrhla jsem se do práce přijímala přesčasy, dodatečné zakázky. Přesvědčila jsem sama sebe, že nikoho ani nic dalšího nepotřebuji. Ani Máru, ani přátele, ani nové známosti. Rozhodla jsem se, že mi bude nejlépe samotné.
Odmítla jsem, když přátelé navrhovali společný výlet. Vymlouvala jsem se na nedostatek času, když mě kamarádky přemlouvaly na dámskou jízdu. Styděla jsem se, že mě manžel opustil. Chtěla jsem se vyhnout soucitným pohledům a komentářům jako: "Chudinko, jak to teď zvládneš?" nebo "Měla by sis někoho najít."
V důsledku toho můj telefon po určité době ztichl. Nikdo mě už nikam nepozval. Byla jsem úplně sama. A tahle osamělost se stávala čím dál tím nesnesitelnější. Zejména večer. Jako dnes. Ani jsem si nevšimla, kdy se láhev vyprázdnila. Vrávoravým krokem jsem se vydala směrem ke kuchyni. Věděla jsem, že mám další láhev schovanou ve skříni. Pro případ nouze...
Bývalý manžel se vrátil
Je to můj narozeninový den, sedím sama doma. Mám právo pít, dokud neusnu. Právě jsem chtěla vytáhnout láhev ze skříně, když zazvonil zvonek. Nečekala jsem žádné hosty, nikoho jsem nepozvala. "Kdo to sakra je?" řekla jsem nahlas a zamířila ke dveřím.
Otevřela jsem je a tam stál Mára. V jedné ruce držel kytici květů, v druhé krabičku s čokoládou ve tvaru srdce. Jak se ukázalo, měl také láhev šampaňského schovanou pod paží. Zírala jsem na něj beze slova. "Všechno nejlepší k narozeninám," usmál se. "Mohu jít dál? Nebudu ti gratulovat na prahu..."
Než jsem stihla zareagovat, obešel mě a usadil se na gauči. Byla jsem totálně překvapená. Raději bych teď pozvala dovnitř ďábla než svého bývalého... Od rozchodu jsme se viděli jen dvakrát nebo třikrát. U advokáta, když jsme prodiskutovali detaily rozvodu, a pak u soudu. A to je vše...
Naštval mě
Zavřela jsem se v koupelně a opláchla si obličej studenou vodou. Potřebovala jsem zklidnit své myšlenky. Během jedné vteřiny jsem vystřízlivěla. Instinktivně jsem se podívala do zrcadla a zašklebila se na svůj odraz. Neupravené vlasy, žádný make-up a ty tepláky... Byla jsem na sebe naštvaná. Proč jsem dovolila, aby mě překvapil v takovém stavu? Jeho milovaná jistě vypadá vždy perfektně!
"Co tu děláš?" zavrčela jsem, když jsem se vrátila do obývacího pokoje. "Nejsem připravena na hosty. Zejména nechtěné jako ty." Neměl to na něj žádný vliv. Byl sebejistý, dokonce drzý, což mě ještě víc iritovalo. Blbec!
"Nechtěl jsem, abys byla sama v tento speciální den," oznámil bezstarostně. "Slyšel jsem od přátel, že ses změnila v opravdovou samotářku. S nikým se nestýkáš, nikam nechodíš. Uzavřela ses doma a trpíš. Myslel jsem, že možná budeš smutná. A zdá se, že jsem se nezmýlil..." pokračoval a zíral na mě.
Byla jsem naštvaná. Nejenže přišel nepozvaný, ale ještě měl tu drzost komentovat, jak vypadám a jak se cítím! Chtěla jsem ho vykopnout ven... Ale neudělala jsem to. Nějak jsem nevěřila v jeho dobré srdce. Cítila jsem, že se něco muselo stát. "Přijímám tvé přání," zamumlala jsem. "A teď mi pověz, proč jsi sem opravdu přišel. Vyhodila tě z domu?" Mára se po mých slovech zřetelně urazil. Bylo zjevné, že jsem se dotkla citlivého místa. "To není tak..." váhal. "Jen jsme dospěli k závěru, že se k sobě nehodíme a rozhodli jsme se rozejít."
"Dospěli jste k závěru? Nebo možná ona..." neustoupila jsem. "Dobrá, ona první řekla, že mě má dost," povzdechl si. "Ale i já jsem to chtěl ukončit. Život s ní byl noční můrou. Chtěla jenom pařit. Nula zodpovědnosti, nula domácího tepla. Už měsíc bydlím u kamaráda. Jsi teď šťastná?"
Pověděl mi úplně všechno
Upřímně, takhle skvěle jsem se necítila už dlouho. Před rokem bych tu ženskou byla ochotná zabít za to, že mi vzala manžela. A teď bych ji ráda objala. Nicméně jsem se rozhodla neprojevit ani špetku nadšení. Chtěla jsem vědět co nejvíce podrobností a zjistit, co plánuje můj bývalý manžel teď. Příběh jeho romantického neúspěchu byl pro moje zlomené srdce jako balzám. Čím více trpěl, tím rychleji se mi zahojila rána. Takže jsem vytáhla skleničky a nalila šampaňské. Dobře jsem si pamatovala, že Márovi alkohol rozvazuje jazyk.
Vypila jsem jen doušek nebo dva, o zbytek se postaral on. Vypil také víno, které jsem schovávala na těžké časy. Jak jsem očekávala, úplně se zhroutil. Podrobně mi vyprávěl o svém rozchodu. "Řekla, že jsem fajn chlap, ale nudný a nekontaktní, takže se mnou nemůže být. Ale prý můžeme zůstat přátelé. Dokážeš si to představit?" truchlil.
"Určitě jsi se cítil moc smutně," odpověděla jsem s falešným soucitem. "Absolutně! Cítil jsem se jako hračka, která je nejprve milována a potom, když omrzí, skončí v koši," povzdychl si a já se musela přemáhat, abych se neusmála. "Vím, že jsem tě hodně zranil... Ale poučil jsem se. Byl jsem hloupý, nezodpovědný. Nevím, jak jsem mohl opustit tak úžasnou ženu jako ty kvůli někomu jako je ona..."
Nechám ho trpět
Ten večer jsem se o sobě dozvěděla spoustu hezkého. Asi více než za celé naše manželství. Mára mě pak prosil o odpuštění. Tvrdil, že si všechno znovu promyslel a teď ví, že opravdu miluje jenom mě a nemůže beze mě žít.
"Prosím tě o ještě jednu šanci, slib mi, že o tom popřemýšlíš," prosil, když jsem mu řekla, že by měl odejít.
Mohli byste si myslet, že mě přesvědčil... Vůbec ne. Dokázala jsem bez něj žít rok - vydržím i další! Už mu nemohu věřit. Nemám žádnou záruku, že za dva nebo tři roky se na obzoru neobjeví další mladá cuchta, která mu zamotá hlavu. Navíc si nejsem jistá jeho úmysly. Možná se chce vrátit, protože mu nechybím já, ale pohodlný život, který vedl díky mně.
Brzy mu řeknu, že nemá žádnou naději. Ale zatím ho v tom nechám. Ať volá, prosí, doufá... Bude to má malá pomsta. Ať trpí tak, jak jsem trpěla já...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
