Facebook
Instagram
Karolína si byla vždycky plně vědoma toho, že její manžel Tomáš je horká hlava. K tomu, aby se naštval, mu stačí skutečně málo. Poslední měsíce byl ale rozčarovaný víc, než je zvykem. Před třemi týdny mu ruply nervy a řekl, že odchází. Údajně ho rodinný život ničí a chce být sám.
Můj manžel Tomáš (48) byl vždycky horká hlava. Ovšem to, co předvádí teď, je moc už i na mě. Před třemi týdny bouchnul do stolu se slovy, že odchází. Důvod? Jednoduše ho nebaví rodinný život a povinnosti, které jsou s ním spojené. A já se teď modlím, ať ho to brzy přejde.
Manžel se rychle naštve
Tomáš je horká hlava, vždycky všechno řeší na základě momentálních emocí. K tomu, aby se naštval, mu stačí vážně málo. Zpožděný autobus, prasklá žárovka nebo třeba i takový tvrdý rohlík. Za těch patnáct let, co jsme spolu, jsem si na to zvykla. Věděla jsem, že je dobré na něj v danou chvíli nemluvit a nechat ho, aby vychladnul.
Když si odmyslím jeho bouřlivou povahu, je to skvělý chlap. Společně vychováváme naše dva kluky Dalibora (14) a Michaela (10). Vlastníme menší rodinný domeček, máme dobrá zaměstnání. Jsme zdraví a nic nám nechybí.
Čeho je možná poslední dobou hodně, tak to jsou povinnosti. Manžel má poměrně náročné zaměstnání. Je truhlářem a se zakázkami se v našem okolí roztrhl pytel. Do dílny odjíždí už brzy ráno a vrací se s večerem. Doma na něj čeká teplá večeře a milující rodina. A bohužel i nějaké ty povinnosti. Na něm jsou úkoly se starším synem, který pokulhává v matematice.
Bouchnul do stolu a odešel
Poslední dobou se z Daliborova pokoje ozýval jen manželův křik. „Jak to, že to neumíš spočítat?!" řval na syna. Většinou to končí prásknutím dveří a uraženým synátorem. I já mám na manžela požadavky. Třeba když se ucpe dřez nebo vržou dveře. Když mám doma chlapa, nevidím důvod, proč bych mu neřekla, aby něco udělal.
Jenže s Tomášem je to poslední dobou vážně těžké. Bojíme se na něj promluvit, protože má na čele napsáno, že je časovaná bomba. Jakmile má něco udělat, má kolem toho řečičky. Já to brala tak, že holt nemá dobré období a ty dovětky, že se tady na to může vyprdnout, nemyslí vážně. Jak se zdá, tak jsem se spletla.
Před třemi týdny přišel domů s velmi špatnou náladou. My se na něj sesypali s různými prosbami, co bychom po něm zrovna chtěli. Sjížděl nás vražedným pohledem a pak zařval: „Končím! Já tady končím. Už mě to nebaví." A prásknul za sebou dveřmi. Já za ním běžela, ale hulákal tak nahlas, že moje volání, aby se vrátil, neměl šanci slyšet.
Přestal ho bavit rodinný život
Přišel za další tři hodiny. „Už seš klidnej?" přivítala jsem ho. „Ne! To teda nejsem. Já už takhle nemůžu. Chci pryč," začal zase nadávat. V jeho očích jsem zahlédla něco, co tam nikdy před tím nebylo. Možná jakési zoufalství a frustrace. Ve zkratce mi sdělil, že už ho rodinný život nebaví a chce žít sám.
Rozvod jako takový vyloženě nevyžaduje, ale údajně potřebuje prostor. Takže se odstěhoval. A my nevíme kam. Za námi jezdí jen tehdy, když chce on. Absolutně nechápu, co to má znamenat. Doufám, že je to nějaká jeho dočasná krize. A že až ji překoná, tak se vrátí domů. My totiž přesně nevíme, co se vlastně stalo a co mu doma tak strašně vadí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
