Veronika (50): Děsila jsem se padesátky jako konce světa. Nakonec se cítím líp než ve třiceti a konečně žiju podle sebe

Pátých kulatin jsem se obávala, protože jsem měla vždy dojem, že v padesáti končí veškerá legrace. Opravdu bych nevěřila, že si nakonec ve svých padesáti letech budu užívat a cítit se fit.

Anna (50): Můj manžel si celý život myslel, že je můj první. Pravda nás nakonec oba osvobodila

Konec honění se za ideálem

Když se blížily mé padesáté narozeniny, probudila jsem se jednoho rána a málem jsem nepoznala výraz ženy v zrcadle. Měla jsem pocit, že se blíží definitivní konec krásy, energie a elánu. Padesátka se zdála jako zlomové číslo, které mě přivede jen k únavě, nemocem a šedivění. Dnes, rok poté, sedím v kavárně bez make-upu, s pocitem klidu v srdci a přemýšlím: „Proč jsem se tolik bála?“ Nikdy jsem se necítila tak živá jako teď.

Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že životní energie ubývá s příchodem „každých kulatých“ narozenin. Dvacátá léta — láska. Třicítka — kariéra. Čtyřicítka — rodina. A padesátka? No, to bude asi už jen šedý průměr, říkávala jsem si. Abych si ještě obarvila vlasy na fialovo a koupila nějakou volnou halenu ke kolenům. Začnou mě bolet klouby a na vrásky už nepomůže krém ani úsměv.

Říkala jsem si: „Až budeš starší, tak už se na nic nezmůžeš. A hlavně — co já vlastně budu dělat doma bez dětí?“ Bála jsem se, že už nic nečeká, že budu jen přežívat a pomalu se rozpadat. Ale opak je pravdou. Po práci jsem si jednou řekla: „Co kdybych šla na lekci jógy?“ Nikdy jsem s tím nepohnula. Ale ten den jsem šla. A pak jsem šla znovu. A chytlo mě to, nezůstala jsem jen u jógy. Navštěvuji různé lekce cvičení. Ne z donucení, ze snahy zhubnout anebo kvůli předsevzetí. Prostě jen tak, pro zábavu.

Květa (53): Manžel chtěl v padesáti svobodu a milenky. Dnes vypadá sešle a já zažívám pocit vítězství

Pohyb mě začal poprvé upřímně bavit

Najednou jsem si uvědomila, že mi nejde o dokonalé tělo, ale o pocit, že se starám o sebe tak, jak to chci já. Uvařila jsem si lehkou snídani, kterou jsem chtěla já. Cvičila jsem s lidmi, kteří mě podporovali, se kterými jsem sdílela radost z pohybu. „Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že budu milovat kale smoothies a pilates, vysmála bych se mu,“ tvrdím kolegyni, co mě nepoznává. „A dnes… to je moje rutina. A dělá mi to dobře.“ Manžel se mi směje, že jsem najednou chodící reklama na zdraví. Ale vidím, že ho to inspiruje

Tím největším zlomem ale nebylo cvičení ani jídlo. Bylo to o určení hranic. Říct „ne“ tomu, co mě vysává. Říct „ano“ tomu, co mě nabíjí. Nejít za každou cenu na dřeň a naučit se odpočívat. Volit čas pro sebe na prvním místě. Dřív jsem se snažila vyhovět všem — partnerovi, dětem, rodině, kolegyním. Večer jsem padala unavená do postele a ráno vstávala s hlavou těžší než polštář. Mnohem častěji jsem byla nemocná, letos ani rýmička.

Nikdo kvůli tomu nezmizel. Děti jsou velké, s mužem nám to klape a já se cítím lehce jako nikdy dřív. Je to na mě vidět a paradoxně se sama sobě líbím víc, než třeba před dvaceti lety. V padesáti letech jsem si uvědomila jednu zásadní věc: čas je jen můj. Konečně jsem ho mohla věnovat tomu, co mě baví — ranním procházkám, dobrým knihám, sama sobě bez výčitek, spánku, který jsem dřív odkládala.

Eva (45): Uspořádala jsem manželovi oslavu k jeho padesátinám. Objevil se tu ale nezvaný host, který všechno zničil

Už se nebojím ani dalších kulatin

„Spím lépe než kdy dřív,“ přiznávám s úsměvem. „Nepřepínám se, nepřemýšlím o každém problému. A víš co? Jsem silnější, než jsem si kdy myslela.“ Chlubím se kamarádce s tím, aby se nebála padesátin, protože já si ten věk nemůžu vynachválit. Štve mě, že kolem padesátin, potažmo přechodu, je takové zbytečné stigma.

Když se lidi ptají, jak se cítím na prahu padesátky, odpovídám: „Jako bych právě teprve začala žít.“ Už mě nebaví honit se za ideály, které jsem nikdy nechtěla. Padat na bradu kvůli celé rodině. Místo toho si užívám běžné věci — ranní slunce, šálek kvalitní kávy, hluboký spánek. A hlavně už se těším i ze stárnutí a nebojím se nosit hezké oblečení, které jsem si na sebe dřív nevzala, protože nejsem dost dokonalá.

Lenka (24): Chtěla jsme mámě k narozeninám splnit přání. Vůbec jsem ale netušila, kde to celé skončí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].