Jiří (48): Přestěhoval jsem se na malé město, ale jako rozvedený doktor mám problém. Ženy mi nedají pokoj

Jsem šťastně rozvedený a abych změnil běh života, rozhodl jsem se přestěhovat na malé město, kde mi nabídli práci v nemocnici. Netušil jsem ovšem, že klid, po kterém jsem toužil, tady mít nebudu.

Bruno (52): Bojím se říct nové partnerce, že jsem třikrát rozvedený. Snad to ustojí a nebude mít předsudky

Těšil jsem se na změnu

Po letech ve velkoměstě jsem měl pocit, že už mě to celé drtí… hluk, lidé, nekonečný proud povinností a také aut, očekávání manželky, tlak okolí. Rozvod přišel v pravou chvíli, už jsme si neměli co říct. A tak jsem single. Děti nemám a už ani nechci, Nikde a nikým nebo ničím už nechci být svázaný.

A tak pro mě bylo snadné si jednoho dne sbalit věci a přestěhovat se do malého města, kde jsem jako kluk vyrůstal. Když moji rodiče zemřeli, dům zůstal prázdný. „Proč ten barák neprodáš, budeme se mít líp?“ tlačila na mě moje bývalá žena – a jsem rád, že jsem to neudělal. Právě ten domek mě popostrčil k tomu, abych od základu změnil svůj život. Kolem něho je malá zahrada a les patnáct minut pěšky. Co víc si můžu přát? Je tady ticho a klid.

Kryštof (29): Po rozvodu rodičů se táta změnil. Nosí korálky, káže o energii a chce pořádat tantrické pobyty

Dravou sousedku jsem musel odmítnout

Jenže člověk si ticho idealizuje. Malé město má jiné tempo. A hlavně, se v něm všechny zvěsti šíří rychlostí blesku, takže během pár dnů o mně věděl úplně každý. Že jsem sám. Že jsem doktor. A že mám barák, respektive že jsem se vrátil do domu po rodičích.

První přišla sousedka od vedle. Ještě jsem ani nevybalil a už stála za dveřmi. S bábovkou. Příště přinesla koláč. Pak domácí zavařeninu. A už po týdnu na mě hulákala přes plot: „Jirkoooo, nechcete borůvkový? Akorát peču!“ Snažil jsem se kontaktu s ní vyhýbat, jak nejvíc to šlo, ale snadné to nebylo. „Zbyla mi svíčková, dáte si?“ Kdo by si ji nedal, že jo! A tak jsme spolu začali pomalinku komunikovat. Paní Zdena žila sama a bylo jí – přes šedesát let! Měl jsem za to, že touží jen po kamarádství souseda, ale chtěla víc. A byl velký problém jí to rozmluvit.

No, od té doby, co jsem jí dal košem, už mi dala pokoj. Pomlouvá mě, kde jen to jde, ale s tím už asi nic nenadělám.

Tereza (38): Manžel se mi svěřil, že ho sváděla naše sousedka

Casting na novou paní domu

V dalším kole se začali ozývat spolužáci. Chlapi chtěli jít na pivo, ženské byly zvědavé. A některé z nich bohužel – volné. A já jsem pro ně byl doslova lahůdkou! „Jirko, přijdeš na ten náš sraz?“ „Jirko, nechceš se zastavit na tenise, máme tam slezinu!“ „Jirko, jdeme na pochod, půjdeš, že jo!“ Všechno tohle se točilo a točí kolem mě dnes a denně, jako bych byl nějaká pouťová atrakce. Ale já jsem chtěl přece mít klid!

V práci to je stejné. Chápu to, jsem lékař. Ženy jsou zvyklé, že doktor funguje jako přirozená autorita a jistota. Ale jako kdyby se s babami roztrhl pytel. Vdavekchtivé ženy, rozvedené, ovdovělé, zklamané, unavené, všechny, jak se zdá, hledají toho pravého. A tím mám být já.

Jde mi z toho hlava kolem a mám pocit, že z toho není úniku, jako kdyby ty baby vyhlásily casting na novou paní mého domu. A já netuším, jak mám těm ženským vysvětlit, že jsou na špatné adrese.

Damián (22): Chtěl jsem přítelkyni požádat o ruku. Ona ale vyměnila zámek a vyhodila mě na ulici

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].