
Damián si našel přítelkyni Kačku, která je o dost bohatší, než on. Když mu nabídla, ať se přestěhuje do jejího bytu, pro své nevyhovující zázemí neváhal ani minutu.
Kačka byla moje bývalá spolužačka, se kterou jsem se po dokončení střední školy dal dohromady a začal s ní chodit. Zatímco Kačka měla to štěstí a narodila se do velmi zámožné rodiny podnikatelů, já s rodinou bydlel v malém bytě na sídlišti.
Byla z bohatých poměrů
Kačka k osmnáctinám dostala byt a já se zatím tísnil v pokoji se dvěma mladšími sourozenci. Bylo to něco hrozného, neměl jsem žádné soukromí, prostor na učení, cítil jsem se doma jako uvězněný v kleci. Od depresí a úzkostí mě zachraňovala právě Kačka, která byla naprosto milující a podporující přítelkyní. Proto mě ani nepřekvapilo, když mi po pár měsících chození nabídla, ať se k ní nastěhuji.
„Nebude lepší, když bys bydlel se mnou? Pomohlo by to tobě a ocenili by to určitě i sourozenci,“ nabídla mi jednou, když jsem u ní spal a stěžoval si na to, jak mě doma vše ruší od učení se na vysokou.
„Nechci zase otravovat tebe, přeci jen je to tvůj byt… a já nemám čas při škole pracovat, nemohl bych ti nic platit,“ namítl jsem, a ona jen mávla rukou.
„S tím si nedělej starosti, nemusel bys mi nic platit. A mohl by sis tu i zřídit nějakou malou studovnu, vím, jak těžký obor máš,“ zavrtěla jen hlavou. A jsem se o pár dní později doma zabalil a oznámil, že odcházím žít ke Kačce.
Žilo se nám spolu krásně
Spolubydlení s mou přítelkyní bylo opravdu to nejlepší, co mě potkalo. Skvěle jsme se doplňovali, ona chodila do práce a finančně držela chod domácnosti, a já jsem se učil a staral se – uklízel jsem, vařil a dělal vše, co bylo v bytě potřeba. Trávili jsme spolu spoustu času a byli jsme si bližší a bližší. Nemohl jsem se dočkat, až dostuduji, najdu si práci a požádám Kačku o ruku. Věděl jsem, že to je žena mých snů a myslel jsem si, že naše city jsou vzájemné… až do onoho osudového večera.
Byl jsem dlouho, skoro až do noci, ve škole a pracoval na protokolu a když jsem byl konečně hotový, vydal jsem se domů. Dojel jsem k nám do domu tramvají a pak vyšel nahoru k bytu. Když jsem se ale pokusil otevřít, můj klíč nepasoval do zámku.
Několikrát jsem se zmateně pokusil odemknout a když mi došlo, že klíč do dírky prostě nepasuje, začal jsem vyděšeně zvonit. Po chvíli se za dveřmi ozvaly kroky a otevřela mi Kačka.
„Asi se mi rozbil klíč, nešlo mi vůbec odemknout,“ vysvětlil jsem jí a pokusil se jít dovnitř, ale ona mě prudce rukou zarazila.
„Nechci, abys šel dovnitř,“ řekla mi rázně, s očima otevřenýma do kořán, „už s tebou nechci bydlet.“
Prý jsem jako koule u nohy
Byla to jako rána z čistého nebe. Překvapeně jsem na ni zůstal hledět a několikrát zamrkal.
„Cože? Co to říkáš, Kačko? To je ale hloupý vtip,“ zasmál jsem se nervózně a pokusil se znovu vejít, ale marně. Nechtěla mě pustit dál.
„Slyšíš dobře. Už s tebou nechci bydlet… chci, abys okamžitě odešel. Přinesu ti věci, už jsem ti i zabalila,“ řekla. Když se pokusila dveře zavřít, prudce jsem do nich strčil nohu a vpadl dovnitř.
„Můžeš mi vysvětlit, co se děje…“ než jsem stihl větu dopovědět, zjistil jsem, že v bytě nejsme sami. Proti mně stál vysoký, statný muž, o pár let starší než já a v nesl několik tašek, ve kterých jsem poznal svoje věci.
„Slyšel jsi ji, nechce tě tu,“ řekl rázně a hodil mi věci k nohám, „takže se seber a vypadni.“
„Ani nemáš v tomhle bytě právo být,“ přidala se Kačka a mně se nahrnuly do očí slzy, „ani mi neplatíš, nepracuješ… jsi jako koule u nohy. Už jsem ti to chtěla říct dlouho.“
Našla si nového partnera a mě vyhodila
A tak jsem se prakticky z hodiny na hodinu ocitl na ulici. Pobral jsem, co se dalo, a za hlasitého protestování a touhy po vysvětlení se vydal do noci. Kačka mi oznámila, že mi byla posledních několik týdnů nevěrná, že už mě nemiluje a že si domů nastěhovala Bořka, svou novou známost. Bylo jí jedno, že jsem ji prosil, ať mě nechá zůstat, že nemám kam jít, že jsem se snažil pochopit, co je na našem vztahu špatně… nechtěla slyšet ani slovo a vykopla mě.
Se zlomeným srdcem jsem se musel vrátit domů, do malého pokoje ke svým sourozencům. Dodnes nechápu, co se stalo. Myslel jsem si, že se milujeme, že je náš vztah s Kačkou skvělý a ona mě místo toho celou dobu podváděla a bez jediné myšlenky mě byla schopná vykopnout. Trvalo mi skoro půl roku, než jsem se přes situaci přenesl a vrátil se do normálního života. Větší zradu jsem jaktěživ nezažil a jizvu po ní v srdci si ponesu snad nadosmrti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].



