Lea (26): Rande snů skončilo fiaskem. Zavrhl mě jen proto, že jsem vyšší než on

trápení
smutek
Zdroj: Freepik

Lea na seznamce potkala Ríšu a domluvila si s ním rande. Skvěle si s ním rozuměla, ale Ríša to viděl jinak. Byl pro něj důležitější vzhled než chování, a rozhodl se Leu pustit k vodě. 

Alena Stárková
Alena Stárková 11. 03. 2026 07:00

Poté, co jsem si dlouhou dobu nemohla najít partnera, jsem se rozhodla vyzkoušet stáhnout si seznamovací aplikaci. Byla jsem k této formě seznamování se trochu skeptická. Od kamarádek jsem slyšela mnoho příběhů, kdy zažily hrozné rande právě kvůli domluvě online.

Dala jsem tomu šanci

I tak jsem se ale rozhodla tomu dát šanci. Po několika dnech psaní si s cizinci jsem konečně narazila na sympatického muže. Jmenoval se Ríša a jeho profil vypadal opravdu slibně – měl psa, stejně jako já, měl rád zdravé jídlo a sport, a hlavně byl velký nadšenec do běhu, což byl můj největší koníček. A tak jsme si napsali a po pár hodinách textování si domluvili rande na dlouhé cyklostezce u řeky v našem městě, kam jsme měli v plánu jít si společně zaběhat.

Upřímně jsem se těšila. Ríša působil sympaticky, upřímně se mi velmi líbil – na fotkách vypadal svalnatě a urostle, zkrátka jako pořádný kus chlapa… v popisku měl, že kromě běhání dělá kalisteniku a zvedá velké váhy… a to je určitě aktivita pro pořádného, velkého chlapa.

Když jsem tedy ve zmíněný den dorazila na místo určení, hledala jsem nějakého chlapa jako horu. Byla jsem pak velmi překvapená, když se mým směrem vydal poměrně malý mužík a zběsile mi mával.

Byl o dost menší než já

„Ty musíš být Lea, že?“ zeptal se mě, když ke mně dorazil, a já jsem z jeho hlasu poznala nervozitu a zklamání. Bylo mi jasné, proč – byl téměř o hlavu nižší než já. Nebudu lhát, vyvedlo mě to z míry, vyloženě jsem na něj koukala dolů. Byla jsem dost překvapená, na fotkách působil tak veliký… ale pak jsem tyto myšlenky hodila za hlavu a usmála se na něj.

„Ano, to jsem já. Ríša, že? Vypadáš skvěle!“ podala jsem mu ruku a nenápadně se nahrbila, abychom si byli blíž. Pak už jsme se dali do běhu a jak jsme hleděli dopředu a ne na sebe navzájem a neviděli divný výškový rozdíl, atmosféra se hned uvolnila.

Uvědomila jsem si, že Ríša je opravdu fajn. Celou dobu vtipkoval, byl na mě velmi milý, ale působil i chytře. Opravdu jsme se bavili, probírali jsme naše zájmy, které jsme měli velmi podobné, a já jsem si postupně začala uvědomovat, jak je mi vlastně sympatický. Měl rád sport tak jako já a popisoval mi, jak chodí do posilovny a pak běhat se svým psem, což bylo něco, co mi bylo opravdu blízké.

Pořád jsem se smála vtipům, co říkal, a cítila se opravdu dobře. Pak jsme se zastavili u stánku na pivo a poseděli na slunci, což bylo také nesmírně příjemné, a já měla pocit, že mi Ríšova přítomnost vlévá pozitivní energii do žil. Cítila jsem se s ním opravdu dobře a měla jsem pocit, že i on se mnou. Běhali jsme sem a tam prakticky až do západu slunce, na konci jsem byla už celá zpocená a neskutečně mě bolely nohy. I přesto jsem ale byla šťastná a měla z rande opravdu dobrý pocit.

Na další rande to prý už nevidí

„Mluvil jsi o posilovně… co tam zajít příští týden spolu? Moc ráda bych si rozšířila obzory a ty působíš jako skvělý trenér,šťouchla jsem ho flirtovně do ramene, když jsme se loučili.

„Můžeme,“ pousmál se mírně, ale já jsem v jeho hlase slyšela nejistotu.

„Bylo by to dobré druhé rande, ne? Sport nám očividně jde,“ zkusila jsem to znovu, tentokrát ale úsměv z jeho tváře zmizel zcela.

„Leo, podívej,“ povzdechl si a vzhlédl ke mně, „bylo to fajn, ale… já už teď vím, že bych s tebou být nemohl, a tak mi nepřijde fér v tom pokračovat.“

„A proč? Udělala jsem něco špatně?“ zeptala jsem se ho smutně a on se smíchem rozhodil rukama.

To, že si rozumíme, nestačilo

„Copak ty to nevidíš? Však jsem o hlavu menší než ty… vypadáme směšně,“ zavrtěl hlavou pobaveně a já jen pokrčila rameny.

„Ale přišlo mi, že si rozumíme,“ opáčila jsem a on si povzdechl.

„To jo, ale… já bych to prostě nezvládl. Nemohl bych se na tebe takhle nahoru koukat, myslel bych si, že nás lidé pořád soudí a smějí se nám, jak divně vypadáme… to mi za to nestojí.“

Nedal mi šanci kvůli vzhledu

A tak jsme se rozloučili a já sledovala, jak odchází pryč. Byl to poslední muž, se kterým jsem se seznámila na seznamce, protože jsem si ji okamžitě potom smazala. Mrzelo mě, že ačkoliv jsme si rozuměli, odmítl mě na základě mého vzhledu. Kdyby mě odmítl, protože se chovám zle, asi by mi to vadilo méně… s tím člověk může něco udělat. Ale s výškou? S tou těžko. Já bych se přenesla přes to, že chodím s menším mužem… no, jejich ega jsou asi o dost křehčí než ta ženská.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články