Ivana (35): Manžel je sportovní šílenec. Jeho posedlost olympiádou odnášejí naše děti

Už od zahájení olympiády v Itálii odpočítávám dny do jejího konce. Ne proto, že by mi sport vadil, ale protože můj muž o ničem jiném nemluví a nic jiného neřeší.

Ondřej (27): Moje vrcholová forma mi zničila vztah. Přítelkyně mi dala sbohem, protože jsem nechtěl jít na pivo a pizzu

Manžel je posedlý olympiádou

Bohužel do všeho neustále zatahuje i naše dva syny, kteří mají naprosto jiné zájmy, což Láďa absolutně nerespektuje a přehlíží.

Kluci s ním musí sedět u televize, fandit, poslouchat jeho komentáře, občas sprosté nadávky i „chytré rady“.

Vzhledem k tomu, že bydlíme na horách, jsou každý den na lyžích nebo s hokejkou na ledě a pak ještě doma posilují. V rozumné míře by to bylo fajn, jenže můj muž přestal znát míru…

Standa (43): Manželka chce, aby dcera byla nejlepší ze všech. Ale já si myslím, že ji tím ničí

Prý jim to chce dopřát

A nejenže musí každý den na lyže, také jim doma udělal improvizovanou posilovnu, kde pod jeho velením cvičí. „Bez dřiny nejsou medaile,“ opakuje jim, jako by o nějaké medaile stáli.

Naši kluci však o žádné medaile nestojí. Šestiletý Ondra by si nejradši celý den kreslil nebo prohlížel komiksy – ty miluje, snaží se je napodobovat a sám kreslit. A také by místo lyžování raději boboval s kamarády. O rok starší Matěj je typický budoucí „matfizák“, miluje matematiku a v každé volné chvíli počítá příklady z cvičebnice dopředu.

Jenže takové „prkotiny“ manžela nezajímají. „Mně doma sporty zakazovali, máma chtěla, abych vrzal na housle, abych si nepolámal prsty, neodřel kolínko, neofouklo mě… A to jsem měl talent! Klukům tu šanci dopřeji!“ vysvětluje mi neustále.

Vanessa (18): Tlak na prestižní střední škole mě dostal na dno. Naštěstí mě zachránila kamarádka

Má prý prostě „tah na branku“

Oba kluci mají tátu rádi a zjevně mu chtějí udělat radost, a tak se snaží, i když žádní velcí talenti nejsou. Mnohdy mám pocit, že je Láďa v podstatě mé třetí dítě. Velmi snadno se pro něco nekriticky nadchne – no a aktuálně je to sport a olympiáda. Je zkrátka v jistém ohledu poněkud nedospělý.

Když pak slýchám, jak pokřikuje: „Musíte pořádně zabrat!“ a chvíli po tom třeba i Ondrovo poplakávání, jsem vytočená. Jenže mé naštvání ničemu nepomáhá.

Manžel si jede svou a nekouká doprava doleva. „Mám prostě tah na branku! Měla bys být ráda, že se jim věnuju, že nesedí u mobilu,“ odbude mě a „jede“ dál. Už jsem rezignovala a jen doufám, že až vyhasne olympijský oheň, vyhasne i manželovo nadšení. Tak jako to bylo se vším, pro co se kdy nadchl.

Vladimír (43): Bývalá manželka je strašně soutěživá a precizní. Bohužel kvůli tomu trpí naše dcera

Čekám na konec olympijských her

A tak nyní stříhám metr a počítám dny do neděle. Snad se pak všechno zase vrátí k normálu a kluci si trochu vydechnou. A začneme doma komunikovat také o jiných věcech než o medailových tabulkách, časech závodníků a rozpisu „tréninků“ pro kluky na další týden.

Dokonce jsem to včera večer po pohádce řekla i klukům. „Kluci, nebojte, v neděli už olympiáda skončí a táta bude zase normální,“ šeptala jsem jim po puse na dobrou noc. Doufám, že se nemýlím. Je mi kluků stále víc líto.

Romana (45): Moje touha po dokonalé rodině ode mě odehnala moje děti. Přála bych si vrátit čas