Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Petr si teď rve vlasy. Jedna manželská krize ho dohnala k nevěře s cizí ženou. Myslel si, že je to za ním, jenže ona se mu po čase ozvala s šokující zprávou...
S mojí ženou jsme se asi před půl rokem dostali do vleklé krize. Začalo to nevinně, ale brzy přerostlo v obrovský problém. Z maličkosti se stávala třetí světová válka a doma panovalo nesnesitelné dusno. Nemohli jsme spolu být v jedné místnosti, natož spát nebo si normálně povídat.
Skončil jsem v cizí posteli
Po jedné obzvlášť ošklivé hádce jsem práskl dveřmi a odešel. Bloumal jsem ulicemi a snažil se vyčistit si hlavu, ale marně. Nakonec jsem usoudil, že jediný, kdo mi může pomoct, je alkohol, a zamířil jsem do nejbližšího podniku. Objednal jsem si panáka a doufal, že to napětí konečně povolí.
Moc si z toho večera nepamatuji, měl jsem pořádně upito. Vybavuji si jen, že jsem se dal do řeči s nějakou ženou u baru. Vylil jsem jí své srdce a ona naslouchala. Další, co vím, je, že jsem se probudil v cizím bytě a v cizí posteli. Vedle mě spala ona neznámá, hlava mi třeštila a v ústech jsem měl jako v Sahaře. Když jsem se chtěl zvednout, všiml jsem si na nočním stolku rozbaleného, ale nepoužitého kondomu. V tu chvíli jsem tomu nepřikládal váhu, myslel jsem, že jsme to prostě nedokončili.
V koupelně jsem se dal dohromady a když jsem vyšel, byla už vzhůru. Moc se se mnou nebavila. S trochu jasnější hlavou jsem si všiml, že není nijak zvlášť atraktivní. Rychle jsem se omluvil, že musím jít, a spěchal pryč.
Manželce jsem se samozřejmě s ničím nesvěřil. Po pár týdnech se ledy mezi námi prolomily a krize začala ustupovat. Vypadalo to, že jsme to nejhorší překonali.
Zpráva, která všechno změnila
Jenže idylka netrvala dlouho. Před několika dny mi dorazila zpráva z neznámého čísla: „Musíme si promluvit.“ Zprvu jsem ji ignoroval, ale chodily další a další. Nakonec jsem na to číslo naštvaně zavolal. K mé hrůze se ozvala ta žena z baru. Nevím, jak jsem jí mohl dát své číslo. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Oznámila mi, že je těhotná...
V ten moment se mi zastavilo srdce. Nevěděl jsem, co na to říct. „Co s tím budeš dělat?“ zeptala se po chvíli. „Já?“ otázal jsem se. „Ano, ty. Sama jsem si to nepořídila,“ dodala. Domluvil jsem si s ní setkání. Netuším, co budu dělat. Nabídnu jí peníze, aby šla na interrupci? Co když to dítě ani není moje? Nemám s kým se poradit, aniž bych se neprozradil.
Vím jen, že jsem udělal životní chybu. A nyní musím udělat všechno pro to, abych tu ženu dostal ze svého života. Ať to stojí, co to stojí...
Názor vztahové terapeutky
Petrův příběh není ojedinělý, v poradně se s podobnými situacemi setkávám často: dlouhodobé napětí v partnerství, pocit osamění, bezmoci a pak „zkratové řešení“, které má na chvíli ulevit. Alkohol, cizí náruč, snaha zapomenout. Jenže útěk nikdy není řešení, jen odklad. A někdy se takový zkrat vrátí i s úroky.
Je důležité hned na začátku říct jednu věc: jedna chyba člověka nedefinuje navždy. Zároveň ale platí, že dospělost znamená převzít odpovědnost za své činy, i když na ně člověk není pyšný. Petr dnes nečelí jen následkům nevěry, ale především následkům mlčení, popírání a snahy „dělat, že se nic nestalo“.
Z psychologického pohledu je pochopitelné, že v krizi hledáme rychlou úlevu. Když je doma napětí a nepohoda, mozek touží vypnout. Alkohol snižuje zábrany, cizí člověk naslouchá bez souzení a iluze blízkosti je na světě. Jenže intimita bez kontextu a odpovědnosti je křehká. A realita si cestu zpět vždycky najde.
Co by Petr (a případně i ostatní, kteří se ocitnou v podobné situaci) měl vědět?
Utajování situaci zhoršuje.
Snaha „nějak to zařídit potichu“ vede k dalšímu stresu, úzkosti a chaotickým rozhodnutím. Strach z prozrazení je silný, ale dlouhodobě ničivý. Pravda bolí, ale také uvolňuje ruce k řešení.
Odpovědnost nelze přehodit.
Těhotenství není jen „její problém“. Zároveň ale Petr nemá právo rozhodovat za druhou ženu, ani ji tlačit k interrupci, ani „vykoupit“ penězi. Jediné, co může (a musí) udělat, je jednat férově, otevřeně a s respektem k právním i lidským hranicím.
Bez odborné pomoci to bude těžké.
Tahle situace není na zvládnutí o samotě. Individuální terapie může Petrovi pomoci ustát tlak, ujasnit si hodnoty a další kroky. Párová terapie pak nabízí prostor, kde se dá mluvit o krizi v manželství, ať už s cílem vztah zachránit, nebo ho ukončit důstojně.
Krize může být i bodem obratu.
Zní to paradoxně, ale i takto těžká zkušenost může vést k hlubší změně: k větší upřímnosti, zralosti a odvaze řešit věci včas. Nevěra často není o sexu, ale o zoufalé potřebě být viděn, slyšen, pochopen. To je signál, ne omluva.
Pro ostatní je Petrův příběh připomínkou, že nevyřčené napětí ve vztahu je nebezpečné. Mlčení, ironie, „tichá domácnost“ - to vše ničí blízkost. Když se problémy neřeší, hledají si jinou cestu ven. A ta bývá bolestivá pro všechny zúčastněné.
Odvaha nevypadá jako útěk. Odvaha je přiznání, rozhovor, vyhledání pomoci. A především ochota nést následky a jednat s respektem k sobě, k partnerovi i k životu, který možná vznikl.
Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent
Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent
Související články
