Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Klára má starosti o svou matku Janu, která se se smrtí svého muže vyrovnává svérázným způsobem. Její vášní se stalo nakupování zbytečností z bazarů a bleších trhů. Svou mánii však nedokáže kontrolovat a Klára se jí snaží domluvit, aby vyhledala pomoc.
Po smrti mého otce se moje maminka pochopitelně zhroutila. Snažila jsem se jí být co největší oporou. Fázi slz, strachu a izolace ale vystřídala jiná nečekaná etapa. Svůj žal se rozhodla léčit zvláštní metodou – hromaděním věcí z druhé ruky, což se postupně stalo neúnosným.
Našla si zálibu, která jí vrátila radost
Maminka Jana začala objíždět všechna vetešnictví a bazary v našem městě. Každou sobotu nevynechala ani bleší trhy. Zpočátku jsem v tom neviděla problém. Brala jsem to jako způsob, jak se zabavit a nemyslet na samotu. Často se mi pyšnila svými nálezy a musím přiznat, že některé byly opravdu skvělé. Podařilo se jí sehnat nádherný porcelánový servis za pár korun nebo značkovou kabelku za směšnou cenu.
Já nikdy nebyla typ na prohledávání starých krámů. Vadí mi představa, že nevím, kdo danou věc používal přede mnou. Ale moje máma v tom našla zalíbení. Když jsem po měsících smutku konečně viděla na její tváři radostný úsměv, byla jsem šťastná a nechtěla jsem jí její novou vášeň nijak rozmlouvat.
Její byt se proměnil v zatuchlé skladiště
Jenomže uběhlo několik měsíců a z nevinného koníčku se stala posedlost. Když jsem k ní jednou přišla na návštěvu, zůstala jsem stát v šoku. Nepoznávala jsem byt, kde jsem prožila dětství. Bylo to skladiště plné harampádí. Ačkoliv zde maminka bydlela sama, působilo to, jako by se tu usídlila celá skupina lidí.
Zděšeně jsem procházela místnostmi a říkala: „Mami, k čemu ti tohle všechno bude? Vždyť jsou to jen staré krámy!“ Moje poznámky ji ale nechávaly klidnou.
„Ale Klárko, podívej se na tu krásu! A představ si, stálo to jen pár drobných,“ ukázala mi nadšeně starou, oprýskanou vázu. Byla jsem v šoku. Všude byl nepořádek a ve vzduchu visel pach staroby, ze kterého mi bylo zle.
Bojím se, kam až to může zajít
Nejhorší bylo, že se věci vršily naprosto všude. Byly to různé sošky, staré obrazy, nábytek, zrcadla – cokoliv, co podle ní „mělo duši“. Bylo téměř nemožné projít bytem. Maminka se ale zdála být spokojená. Pokaždé, když jsem se jí snažila říct, že už to zachází příliš daleko, jen mávla rukou.
„Mami, nemyslíš, že už je toho trochu moc? Vždyť máš nashromážděno na tři životy,“ zkoušela jsem to jemně. Ale ona se jen usmála a odpověděla: „Mě to tak naplňuje, Klárko. Jednou mi ještě poděkuješ, až po mně zdědíš všechny ty poklady!“ O tom silně pochybuji. Nejraději bych zavolala kontejner a všechno vyhodila. Bylo mi líto i financí, které do toho investovala. Peníze po otci mohla utratit za cestování, místo toho je utápí v hromadě zbytečností.
Maminka si neuvědomuje, že její chování je jen způsob, jak se vyrovnat se smutkem. Nevidí, že chorobné hromadění je psychický problém, který by měla řešit s odborníkem. O tom však nechce ani slyšet. Jsem bezradná a bojím se, jak to celé dopadne.
Názor vztahové odbornice
Smrt blízkého člověka představuje zásadní životní zlom a pokud se smutek nezpracuje správným způsobem, přejde k neodžitému, potlačenému truchlení, na což vypadá i tento případ. Hromadění věcí zde pravděpodobně plní několik funkcí najednou. Přináší okamžité uspokojení a radost, dává pocit kontroly v situaci, kdy se svět rozpadl, zaplňuje prázdnotu a symbolicky tak nahrazuje vztah.
Pokud by se hromadění vymklo kontrole může se rozvinout i psychická porucha zvaná hoarding, česky chorobné hromadění, která s traumatem či ztrátou blízké osoby často souvisí. Bohužel ve své rozvinuté formě zhoršuje psychické zdraví, narušuje rodinné vztahy či může vést k finančním problémům.
Jana své chování v tuto chvíli nevnímá jako problém, ale spíše jako zdroj smyslu a útěchy, což bývá v takových situacích poměrně častou reakcí. Klára by měla s maminkou mluvit bez odsuzování a spíše o pocitech než o věcech. Například „mám o Tebe strach“ místo „máš doma harampádí“.
Mohla by velmi jemně nabídnout odbornou pomoc, ale spíše jako podporu v období smutku něž jako léčbu nemoci. Rovněž by mohla sama vyhledat konzultaci s psychoterapeutem, který by ji mohl pomoci najít vhodný přístup k matce a současně stanovit si vlastní hranice, aby ji situace neničila.
Ing. Lucie Lamačová, Ph.D., zapsaná mediátorka ze společnosti pro mediaci ET PACTUM. Specializuje se na řešení rodinných, vztahových, firemních či sousedských sporů mimosoudní cestou.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
