
Do domu naproti Zuzaně se nastěhoval nový soused, který měl ale podivné zvyky. V noci mizel z domu a sbíral podivné staré věci. Jednou v noci tomu všemu Zuzana ale přišla na kloub.
Před pár lety se naproti do ulice nastěhoval nový člověk. Byl to postarší pán, vypadal neškodně a stejně jako ostatní postarší obyvatelé v ulici. Brzy jsem si ale začala všímat zvláštností v jeho chování a v jeho zvycích.
Měl podivné záliby
Odcházel z domu pozdě v noci a vracel se před východem slunce, vždy s malou dřevěnou krabičkou. Všímala jsem si toho, když jsem manželovi připravovala snídani, když odcházel na ranní směnu. Jednou večer, když odcházel z domu, jsem na něj přes ulici houkla a ptala se ho, jestli jde na procházku, a on na mě jen pobaveně mávl.
Pár týdnů jsem ho pozorovala. Na zahradě si četl podivné staré knihy a kolem jeho domu se hromadily staré krámy. Rozhodla jsem se s ním spřátelit, abych tomu přišla na kloub. Protože byl očividně vdovec, nabídla jsem mu pomoc s něčím doma, aby na to nebyl sám. Vždyť víme, jak jsou na tom chlapi bez ženy.
Pozval mě na kávu. Nedalo mi to a vyptala jsem se ho i na tu spoustu knih a zvláštního haraburdí v jeho domě. „Mám rád starožitnosti a historii. Je to můj koníček.“ Tato odpověď mou zvědavost úplně neuspokojila. Sem tam jsem k němu zašla a pomohla mu tu s prádlem, tu s nádobím, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že něco skrývá.
Musela jsem se dozvědět, co má za lubem
Jednou v noci jsem se rozhodla, že ho budu sledovat, až bude odcházet z domu. Šla jsem za ním ulicemi a srdce jsem měla v kalhotách. Zavedl mě do městského parku, kde se setkal s nějakým mužem, kterého jsem neznala. Předali si nějakou krabičku a pak zamířil soused zpátky domů.
Měla jsem neovladatelný pocit, že máme ve městě nějakou černou magii. Souseda jsem doběhla a začala se ho vyptávat. Koukal na mě jako u vytržení. Samozřejmě, že mě nečekal. Nakonec z něj vypadlo, že ten muž je vouzi, bydlí ve městě a kterému v noci nosí jídlo, aby si sousedé nešuškali.
Ukázalo se, že soused je vlastně dobrý člověk, který pomáhá někomu v nouzi a nechce, aby se o něm vědělo, aby mu to nezničilo pověst a nepřilákalo pozornost. A já si myslela, že snad dělá černou magii.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




