Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Ilonin přítel a jeho rodina věděli všechno o tom, kde se Ilona nachází. Až po několika týdnech zjistila, že s nimi sdílí polohu, aniž by to někdy vědomě potvrdila.
Když jsem se k příteli nastěhovala, brala jsem to jako další krok ve vztahu, který vypadal, že má pevný základ. Byla jsem ráda, že si rozumíme i s jeho rodinou – jeho máma byla trochu vtíravá, ale myslela jsem si, že je to jen její styl. Nejspíš jsem chtěla věřit, že to tak je.
Jeho rodina o mně věděla všechno
Ze začátku mě trochu zaráželo, že vědí podrobnosti, které jsem neříkala. Třeba že jsem se stavovala cestou z práce na nákup, že jsem byla u kadeřnice nebo kudy přesně jsem běžela. Brala jsem to jako náhodu nebo tipování. Měla jsem nový účes, o běhání jsem se zmiňovala a na nákupy přece chodí všichni.
Jenže pak začalo být jasné, že to náhoda není. Příliš často se trefovali. Příliš přesně. Jednou jsme s přítelem seděli v kuchyni a přišla mu zpráva od mámy, že jsem se zase pozdě vrátila domů. Psal jí, že to není její věc. Když jsem se ho zeptala, jak to ví, řekl, že to asi viděla z okna. Ale bydlí deset kilometrů daleko.
Začala jsem být opatrnější. Změnila jsem hesla, začala si všímat, kdy mám telefon položený mimo dohled. Až jednou mi kamarád, co se vyzná v technologiích, vysvětlil situaci: „To vypadá, že s celou jeho rodinou sdílíš polohu. Podívej se?“ Ani jsem nevěděla, že to jde, a jak.
Bylo to hodně přes čáru
Došlo mi, že to nebyla náhoda. Někdo musel vzít můj telefon a potvrdit to. A nebyl to jen někdo – musel to být někdo z jeho rodiny. Někdo, kdo měl přístup k mému telefonu, když jsem jim třeba pomáhala s nastavením wi-fi nebo jsem ho nechala na stole.
Když jsem to řekla příteli, tvrdil, že o ničem neví. „Máma by tohle nikdy neudělala. Má tě ráda.“ Ale ten večer jí volal a, aniž by věděl, že ho slyším, ptal se, proč to udělala. Nevyváděl, spíš se chápavě vyptával. Ale já jsem to nechápala.
Neodešla jsem hned. Dala jsem si pár dní na rozmyšlenou. Ale pak jsem si zabalila. Nedokázala jsem spát vedle někoho, kdo mi lhal a zároveň kryl někoho, kdo mě šmíroval.
Doteď si nejsem jistá, co bylo horší – že mě sledovali, nebo že to bylo prezentované jako „pro mé bezpečí“. Jako bych nebyla dospělá žena, ale majetek. Od té doby jsem opatrnější. A telefon už nepůjčuji nikomu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Doporučené video
Související články
