
Josefína se s Martinem seznámila v práci. Martin je úspěšný a bohatý, Josefína ale se ale i tak zamilovala do jeho osobnosti. Ne každý si to ale myslí...
Poprvé jsem se o Martinovi dozvěděla, když jsem se ucházela o místo sekretářky v jeho firmě. Byla to nová, menší, ale hodně rychle stoupající firma a tak, když jsem zjistila, že mě vzali, neváhala a místo přijala. Nikdy jsem si nemyslela, že mi nové místo nepřinese jen zajímavou pracovní příležitost, ale i novou lásku.
Byl můj šéf v práci
Ačkoliv byl Martin můj šéf a věděla jsem, že láska na pracovišti není nejlepší nápad, nemohla jsem mu odolat. Okouzlil mě jeho šarm a charisma a měla jsem pocit, že si rozumíme. Brzy si mého svádění všiml, a ač se nejprve trochu bránil, nakonec mi podlehl. Když jsem pak z firmy odešla, nečekal ani vteřinu a začali jsme spolu chodit.
Martinův byznys prosperoval a on byl s každým dnem bohatší. Začal stavět nový dům na okraji Prahy, pořídil si investiční byt a krásné nové auto. Ani na mně nešetřil, kupoval mi dárečky a zval mě na drahé večeře, ale já jsem do něj byla opravdu zamilovaná a jeho vzrůstající bohatství pro mě nebylo tím nejdůležitějším. To si ale rozhodně nemyslela Martinova matka.
Setkání s jeho matkou nebylo nic moc
Už když jsem ji poznala, bylo mi jasné, že ze mě není nadšená. Neustále se vyptávala, sjížděla mě pohledem, a když jsem řekla něco, co se jí nelíbilo, vrtěla hlavou. Mrzelo mě to, ale rozhodla jsem se to nijak neřešit, neměla jsem pocit, že bych dělala něco špatně. Pak jsme se ale přestěhovali do Martinova nového domu, pozvali ji na rodinný oběd a já zaslechla jejich rozhovor z obýváku, zatímco jsem vařila.
Prý jsem podezřelá
„Vidím, že se sem Josefína nastěhovala velmi rychle,“ pronesla jeho matka tiše a já okamžitě zbystřila, když jsem slyšela svoje jméno.
„Ano. Je zvyklá na malý byt, a tak pro ni byl domeček příjemnou změnou. Hodně o něj stála,“ odpověděl jí Martin vesele.
„A nepřijde ti to podezřelé? Skočila na tebe jako vosa na bonbon… nebo spíš na to, co máš.“
Musela jsem zatajit dech, když jsem to slyšela. Jeho máma si myslí, že jsem s ním jen pro peníze a bohatství.
„Zamysli se nad tím, Martine… ulovila tě u vás v práci ve chvíli, kdy tvoje firma začala stoupat na úplný vrchol… není to zvláštní náhoda?“
„To je jenom náhodné načasování, mami,“ odvětil Martin, „S Josefínou jsme se do sebe prostě zamilovali. To je všechno.“
„Když myslíš… ale měl by sis dát pozor, Martine. Myslím si, že tě chce jenom využít. To načasování je až moc podezřelé.“
Vyčítala mu, že za mě platí věci
Ačkoliv mě to mrzelo, rozhodla jsem se Martinovi neříct, že jsem jejich rozhovor slyšela. Nebylo to ale naposledy, co mě spolu řešili. Matka mu často volala a ptala se na moje výdaje, soudila, když mi Martin koupil něco nového. Vrchol pro ni byl, když jsem zmínila, že Martin zaplatí dovolenou mně a mojí sestře.
„Martin není žádná banka, Josefíno,“ obořila se na mě, „když na dovolenou nemáš, tak na ni nejezdi.“
„Mami, dávám to Josefíně k narozeninám,“ snažil se situaci zachránit Martin, ale měla jsem pocit, jako kdyby spíš přesvědčoval sám sebe.
Postupně jsme se odcizili
Od tohoto incidentu jsem měla pocit, že se něco změnilo. Martin mi přestal kupovat příležitostné dárečky a ani už mi neříkal o svých investičních plánech. Přišlo mi, že mi přestal důvěřovat, což mi lámalo srdce. Jednou večer jsem se ho rozhodla konfrontovat.
„Martine, co se děje? Přijde mi, že jsme se odcizili,“ začala jsem. Martin si povzdechl a sedl si na gauč vedle mě.
„Josefíno, nemluví se mi o tom hezky, ale… chci, abychom si rozdělili účet a platili všechno zvlášť. Rád bych, aby ses taky víc finančně zapojila do chodu domácnosti, platila třeba nákupy nebo energie…“
„Proč tak náhle?“ zamrkala jsem nechápavě, „samozřejmě s tím nemám problém, ale nikdy ti nevadilo platit.“
„To jen pro jistotu…“ snažil se vyhnout odpovědi a mně to okamžitě došlo.
„To tvoje máma! Snaží se tě přemluvit, že jsem s tebou jenom pro peníze,“ uhodila jsem na něj.
„Ano, je to tak,“ připustil rozmrzele, „a divíš se jí? Má pravdu, že za tebe platím úplně všechno…“
„Nechápu, jak na ni takhle můžeš dát… mrzí mě, že mi nevěříš, že jsem s tebou z lásky,“ utnula jsem ho v půlce věty a musela odejít z místnosti. Chtělo se mi brečet, tahle situace pro mě byla velmi potupná a mrzelo mě, že mi Martin nevěří.
Snažila se ho proti mně poštvat
Doufala jsem, že se nám podaří situaci nějak vyřešit, ale marně. Martinova máma mu do hlavy hustila lži a snažila se ho proti mně poštvat tak dlouho, až se to povedlo.
„Jenom z tebe vysává peníze. Měl by ses jí zbavit, dokud ti nevezme všechno, co jde. Až se vezmete, nebude cesty zpět.“
Martin se se mnou nakonec rozešel s tím, že se bojí, že jsem s ním jen pro peníze. Nikdy mi nic tolik neublížilo, opravdu jsem ho milovala a nikdy jsem s ním pro peníze nebyla. Kvůli nenávistivé matce jsem přišla o muže, se kterým jsem si představovala celou svou budoucnost.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].