Ivka (36): Nikdy na něj nezapomenu. Vždycky, když projíždím tou zatáčkou, všechno se mi ve vteřině vybaví

Dodnes si vybavuji ten vítr ve vlasech pokaždé, když jsme na ni nasedli a ujížděli vstříc neznámu. Stačilo být spolu, jen my dva, na jakémkoli romantickém místě s dechberoucím výhledem do krajiny. A v sobě jsme nesli ten nejhlubší pocit lásky. Má první láska, Sebastian, byl ten typ kluka, který dokázal spravit téměř cokoli holýma rukama. Byl plný energie a miloval každou vteřinu svého života.

Mohlo by Vás zajímat:

Jolana (55): Manžel mi leze neskutečně na nervy. Každý náš odchod z domu je nekonečný

Myslela jsem, že u něj nemám žádnou šanci

Poznala jsem ho jako křehká, trochu zakřiknutá holka na jedné středoškolské akci. Hned mi bylo jasné, že u něj nemám sebemenší šanci. A pak se na mě najednou podíval a úplně mimochodem se zeptal: „Nechceš se projet?“

Podlomila se mi kolena. Cože? Tenhle nádherný kluk pozval zrovna mě? Jen jsem beze slova kývla a okamžitě nasedla za něj na motorku.

Smál se. A odvezl mě na místo, kde jsem poprvé stála s otevřenou pusou a jen zírala na krajinu. Chytil mě za ruku. „Pojď, něco ti ukážu,“ řekl a vedl mě k jezeru, tak čistému a klidnému, že jsem nemohla uvěřit, že taková krása existuje jen pár kilometrů od domova. Byl neuvěřitelně milý a plný života.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (38): Vdala jsem se, abych neskončila jako stará panna. Brzy jsem pochopila, že manželství není pro každého

Přehlížela jsem to důležité

S nikým jsem si nikdy tak nepopovídala jako s ním. Ten kluk měl v sobě neuvěřitelnou životní hloubku a schopnost porozumět, až jsem si říkala, jestli si ho náhodou jen nevymýšlím. „Kde ses tady vůbec vzal?“ vyklouzlo mi jednou v noci, když jsme si zase povídali dlouho do tmy.

„Nejsem tu na dlouho,“ odpověděl se smíchem. A pak mě políbil. Ta slova mi zůstala v hlavě. Vyrazili jsme znovu na projížďku, ale tentokrát netrvala dlouho. Motorka začala zlobit. Můj kluk se hned pustil do opravy, dával si ji dohromady sám. Ani jsem nevěděla, jestli je technicky v pořádku a vůbec vhodná na silnici.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (29): Babička se ve svých letech přihlásila na vysokou školu. A měla k tomu nečekaný důvod, který mě dojal

Pocit štěstí netrval dlouho

Jenže cesty osudu bývají nevyzpytatelné. Plní nadšení jsme nasedli na motorku. Vítr mi cuchal vlasy a měla jsem chuť křičet radostí z toho nádherného pocitu svobody. Ale hned v první zatáčce, začala motorka divně cukat a do toho se proti nám vyřítilo rychle jedoucí červené auto.

Zavřela jsem oči. A pak už si nic nevybavuji jasně. Jen útržky – pláč, křik, pach spáleniny. Zahlédla jsem ještě Sebastianův úsměv… naposled.

Znovu jsem otevřela oči až v nemocnici. Lékaři, kapačky, matné výjevy, které se mi dodnes vracejí jako střípky noční můry.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (33): Potkala jsem spolužačku, co mě léta šikanovala. Seděla mezi bezdomovci a prosila o drobné, chtěla bych jí pomoct

Rozhodla jsem se předávat své zkušenosti dál

Až po pár dnech, kdy jsem se konečně probrala, mi všechno začalo docházet. Mamka seděla u mé postele, držela mě za ruku a brečela. „Mami, jsem v pořádku,“ zašeptala jsem. Obejmula mě a řekla jen: „Díky bohu.“

„A co Sebastian?“ „Zemřel na místě. Je mi to moc líto.“

V tu chvíli se mi zastavil dech. Plakala jsem a nedokázala přestat.

Vystudovala jsem a dnes pracuji jako terapeutka s lidmi, kteří zažili dopravní nehodu a nesou si následky v duši. Vedu také kurzy o bezpečnosti jízdy na motorce a zdůrazňuji důležitost technického stavu – chci, aby každý, včetně spolujezdce, věděl, jaká rizika na silnici hrozí.

Mám nádhernou rodinu a jsem opravdu šťastná. Jen když projíždím tou zatáčkou, vybaví se mi Sebastianův úsměv.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (51): Na svatbě dcery jsem hasila průšvih. Málem došlo k anulování sňatku a vyhodili bychom spoustu peněz a času