Anna (54): Sbalila jsem chlapa jen proto, abych měla kam utéct před dcerou a vnoučaty

Jsem šťastně rozvedená už několik let a žila jsem si ve své garsonce. Nic mi nechybělo. Chodila jsem ráda do zaměstnání, po práci jsem mělaraz s nějakou kamarádkou, večer film a pak spánek. Občas se mi do života přimotal nějaký muž, takže ani po stránce tělesné jsem se neošidila.

Jan (48): Přítelkyně se odstěhovala k nemocné matce. Náš vztah kvůli tomu chřadne

Pomoc dceři mě připravila o klid

Jenže můj spokojený život skončil okamžikem, kdy mi dcera oznámila, že se bude rozvádět. Klára má tři malé děti. Můj zeť neunesl dceřinu žádost o rozvod a vyhodil ji ze svého bytu. Dcera se během víkendu nastěhovala do mojí garsonky. Na čtyřiceti metrech čtverečných jsme najednou žili v pěti lidech. „Kláro, samozřejmě že ti pomohu, ale uvědom si, že bydlím v bytě pro jednu osobu. To nebude jednoduché, když tam budeš s dětmi. Bude to náročné. To fakt s manželem nenaleznete slušné řešení pro tebe a děti? To vás musí vyhazovat ze svého bytu?“ rozčilovala jsem se.

Hned po práci jsem jela do obchodu a koupila dvě rozkládací lehátka. Kovový rám na nožičkách a pevná látka. Lehátko vypadalo nestabilně, ale mile mě překvapilo, že po rozložení bylo pevné a hlavně pohodlné. Takže já spala u kuchyňské linky a dcera si lehátko dala před televizi. Děti spaly na rozložené pohovce, kde jsem původně spala já. V předsíni měla dcera narovnané věci v plastových nádobách, které byly vyrovnané do vysokého komínu. Můj byt se změnil ve skladiště.

Alena (29): Svatební dar v podobě bytu se změnil v peklo. Bydlíme totiž vedle tchyně

Žijeme jako krysy a mně to leze na nervy

Uvědomila jsem si, jak jsem byla závislá na svém stereotypu a zajetém způsobu života. Milovala jsem svůj klid. A hlavně ticho. To mi chybělo nejvíce. Jelikož kluci byli jako z divokých vajec a v malém bytě se nudili. Po čtyřech měsících trápení jsem začala vnímat, že nerada chodím domů. Zůstávala jsem déle v zaměstnání, obtěžovala své kamarádky, nutila se k nim domů na návštěvu, a lovila jsem na seznamce nějakého muže jako o život.

Přiznám se, a nejsem na to hrdá. V hlavě se mi zrodil plán. Svou bytovou situaci jsem chtěla vyřešit jednoduše. Ulovím muže a nastěhuji se k němu. Budu u něho bydlet do té doby, než se dcera rozvede a manžel ji vyplatí. Věřila jsem, že to bude otázka maximálně dvou let, než si dcera uspořádá nový život. Byla jsem ochotná jí darovat veškeré své úspory, aby si mohla koupit na hypotéku nějaký byt. S majetkovým vyrovnáním by to neměl být problém.

Monika (35): Když měla sestra finanční problémy, nabídla jsem jí bydlení. Zradila mě, začala si s mým manželem

Svůj plán jsem dotáhla do konce

Podařilo se mi ulovit muže, který byl ze stejného města. Na schůzce bylo vidět, že na mě může oči nechat. A pak už to byla otázka pár týdnů. Hrála jsem dračici a Karel byl zaháčkovaný. Neustále mi říkal, že takovou ženu, jako jsem já, nikdy nepotkal. Vyznával mi lásku, neustále mi psal, jak se mu po mně stýská. O tom, v jakých podmínkách žiji, jsem mu nic neřekla. Ale doufala jsem, že až nastane správný čas, sám mi nabídne společné bydlení.

Po pěti týdnech, kdy jsme se intenzivně scházeli u Karla doma, jsem si Karlovi postěžovala: „Jsem v rozpacích. Chce se ke mně nastěhovat dcera s dětmi na přechodnou dobu. Ale bydlím v malém bytě. To po mně bude chtít dcera neustále hlídání a bojím se, že se uvidíme méně, než jsme zvyklí.“ Karel reagoval přesně, jak jsem doufala. Nabídnul mi společné bydlení. Ať se dcera do mého bytu nastěhuje, ale ať se to nedotkne našeho vztahu. V duchu jsem si mnula ruce. Vyšlo to. Budu mít zase svůj relativní klid a hned, jak dcera bude mít byt svůj, půjdu zpět do svého. Karel bude holt takový převozník.

Lucie (34): Můj manžel si ze zahrady udělal své království. Musela jsem mu dát za vyučenou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].