Martina (38): Naše pobyty na horách jsou asi prokleté. Nikdy nemáme hezké počasí

Kdo lyžuje, tak ví, že sbalit celou rodinu na hory je nadlidský výkon. Kromě běžného oblečení musím sbalit i oblečení lyžařské. Dále lyže, helmy, lyžařské boty, brýle, hůlky a dětem i plastové pekáče. Zkrátka je toho pořádná hromada.

Simona (32): Dlouho jsem šetřila, abych mohla jet na hory do Rakouska. Vyplatilo se, na sjezdovce jsem našla lásku

Velké auto je nutností a zárukou klidu

Abychom se nerozvedli, půjčuje si Václav v zaměstnání dodávku. Do té se vejdou veškerá zavazadla a odpadají nám hádky spojené s tím, že se nám vše do auta nevejde. Když si vzpomenu na první lyžařskou dovolenou, mám husí kůži. Máme auto s velkým zavazadlovým prostorem. Přesto jsme museli koupit ještě úložný prostor na střechu. A přesto bylo vše plné a děti seděly na zadních sedadlech, obklopené taškami s oblečením.

Nevím, jak to dělají jiné rodiny. My jsme přestali vozit i jídlo s sebou. To by se nám do auta už nevešlo vůbec. Podle mého vezeme jen nutné minimum a stejně je toho několik tašek. Při prvním pokusu o sbalení zavazadel do auta jsme se málem rozvedli: „To si ze mě děláš legraci. To si myslíš, že to auto je nafukovací? To si jako mám vzít jednu tašku na klín i já, když řídím? Co to vezeme s sebou? Je to vše nutné? Nešlo by to zredukovat?“ Václav křičel, nadával a mně to kazilo radost z odjezdu na první lyžařskou zahraniční dovolenou.

Lea (23): Moje noční můry z dětství přítele nezajímaly. Lyžování pro něj bylo víc než naše společná budoucnost

Inovace, které nám zmírnily stres

Po tomto prvotním neúspěchu jsme se s manželem domluvili, že si budeme půjčovat dodávku, kam se v pohodě vejde jak lyžařské vybavení, tak oblečení a dokonce i menší přepravka s jídlem. Jen potraviny na snídani. A najednou byl klid. Věci Václav během chvíle naházel do dodávky a s úsměvem jsme odjeli. Jenže jsme zjistili, že není v našich silách předejít všemu negativnímu, co nás může potkat.

První hory jsme bojovali s nepříznivým počasím. Teploty padaly hluboko pod nulu a atakovaly dvacet stupňů pod nulou. Mrzli jsme a statečně jsme lyžovali s přestávkami celý den. Ale z dovolené jsme odjížděli nemocní. Mysleli jsme si, že špatné počasí byla jednorázová smůla. Bohužel další roky jsme zjistili, že máme talent na to, jezdit lyžovat na hory v době, kdy se počasí zhorší. A tak jsme ani jednou nezažili slunečné počasí.

Tatiana (30): Sněhová bouře proměnila obyčejný výlet v noc plnou strachu i vděčnosti

Toužím po sluníčku a nevychází mi to

Ani letos se mi můj sen nesplnil. Opět jsme lyžovali za mlhy, větru a v nejlepším případě pod šedivou oblohou. Klukům to nevadí. Ti lyžují rádi a počasí jim náladu nekazí. Ale já jsem jiná. Já bych chtěla zažít azurovou oblohu. Sednout si na svahu do baru a kochat se okolními zasněženými kopci. Jenže když fouká silný vítr nebo sněží, už to nemá takovou atmosféru. Už je to v mém případě boj o přežití.

Ale jsem optimista, a tak doufám, že to vyjde příští rok. Teď ještě vyprat ty hromady zpoceného oblečení. Vše uklidit a načerpat sílu. Protože dovolená se třemi chlapci je u mě především o tom, že se přizpůsobuji jejich tempu. A oni jsou šílení. Nahoru, dolů, nahoru dolů... a hlavně žádné přestávky. Jsme tu od toho, aby se lyžovalo. Takže naši rodinu nezastaví ani nepřízeň počasí. Avšak pro mě je to náročné. Po takové dovolené bych potřebovala ještě jednu, abych se zregenerovala.

Anastázie (23): Obyčejný mejdan na horách se zvrhnul v hororový zážitek. Dlouho nikam nepojedu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].