Judita (66): Místo živoření z mizerného důchodu jsem se stala hvězdou televizních seriálů

Když jsem po státnicích dostala nabídku z jednoho úřadu, váhala jsem, protože mě to moc nenaplňovalo. „Máte dva týdny na rozmyšlenou, pak to místo nabídnu někomu jinému,“ oznámil mi tehdy šéf.

Moje nejlepší kamarádka Jana mi poradila, ať si o víkendu vyčistím hlavu někde v přírodě a teprve pak se rozhodnu. Ani jedna z nás netušila, jak moc mi ten víkend změní život.

Lucie (60): Myslela jsem, že budeme v důchodu zdraví a aktivní. Manžel ale jen funí a tajně pojídá uzeniny v komoře

Potkala jsem svou životní lásku

Jana mi půjčila svou starou škodovku a poslala mě do kouzelné chalupy v jižních Čechách. Vyrazila jsem pozdě, uvízla v koloně a nakonec zabloudila na lesní cestu. Když mi přes cestu přeběhlo stádo divočáků, prudce jsem zabrzdila a dostala defekt.

Naštěstí se u mě zastavil sympatický muž jménem Martin. Kolo mi ochotně vyměnil, a když odjížděl, napsal mi na kousek papíru své telefonní číslo. „Kdybyste měla po návratu do Prahy chuť na kávu, ozvěte se.“

Po návratu do Prahy jsem Martinovi skutečně zavolala. Byla to láska jako trám a už po třech týdnech mě požádal o ruku. Vzali jsme se přesně tři měsíce po našem prvním setkání.

Přijala jsem tu nabízenou práci v kanceláři, která se časem ukázala jako docela zajímavá. Narodily se nám dvě dcery, Kristýna a Adéla. Žili jsme v krásném domě v Průhonicích a ačkoliv jsem byla často unavená péčí o domácnost, kariéru i nemocné rodiče, byli jsme finančně zajištění a šťastní.

Jana (68): Chtěla jsem se zbavit starého piana. Pak na něm začal hrát vnuk a změnil mi život

Když se život zhroutí

Čas neúprosně letěl, rodiče zemřeli a dcery se po studiích odstěhovaly za štěstím do ciziny – jedna do Anglie, druhá do Německa. Zůstali jsme s Martinem sami, ale ne nadlouho. Diagnostikovali mu rakovinu a veškeré naše úspory padly na nákladnou léčbu, která bohužel nezabrala.

Martin zemřel a já zůstala v prázdném domě bez prostředků. Korunu všemu nasadil nový majitel mé firmy, který se rozhodl zbavit se starších zaměstnanců. Šla jsem do předčasného důchodu, ale moje skromná penze jen stěží pokryla náklady na provoz velkého domu.

Bronislava (66): Odešla jsem do důchodu a neštěkne po mně ani pes. Pro bývalé kolegy jsem jen obtěžující návštěva

Na stará kolena jsem se stala hvězdou

Dcery mě přemlouvaly, ať dům prodám a koupím si malý byt, ale já se odmítala vzdát místa, které jsme s Martinem vybudovali. Hledala jsem způsob, jak si přivydělat, až jsem na internetu narazila na inzerát hledající komparzisty do seriálů.

S malou dušičkou jsem poslala svou fotku a k mému úžasu mě pozvali na casting do seriálu z nemocničního prostředí. Měla jsem hrát pacientku v čekárně a během natáčení se ukázalo, že mám dokonce říct i krátkou větu sestřičce, což mi zajistilo mnohem lepší honorář než pouhé mlčení.

Dnes natáčím několikrát do měsíce. Někdy si vydělám pár stovek, jindy skoro tisícovku. Občas se mi poštěstí i role za vyšší honorář.

Dcery si ze mě utahují, že jsem se na stará kolena stala televizní hvězdou, ale pro mě je to hlavně neuvěřitelná zábava. Potkala jsem spoustu nových lidí, odhodila smutek a cítím se snad lépe než před deseti lety. Už se netrápím minulostí ani samotou, ale žiji tím, co je teď.

Kristýna (65): Manžel chtěl, abych v důchodu jen vařila a uklízela. Já si ale chci užívat života, klidně i bez něj

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].