Kristýna (65): Manžel chtěl, abych v důchodu jen vařila a uklízela. Já si ale chci užívat života, klidně i bez něj

Ani nevím, kdy jsem se z ženy s hlavou plnou snů stala jen hospodyňkou. Možná to začalo nenápadnými poznámkami mého manžela Honzy, že už mi není dvacet a že by mě mělo spíš zajímat vaření než to, jak vypadám a co hrají v divadle. Cítila jsem se ve vlastním domě neviditelná, jako duch, který jen uklízí, vaří a zalévá květiny.

Eliška (68): Soused mi spravil stoličku a ukázal, že život v důchodu ještě nekončí

Důchod jsem si představovala jinak

Když jsem šla do důchodu, doufala jsem, že konečně začneme víc žít spolu, budeme cestovat a užívat si volnosti. Honza se ale odmítal vzdát své rutiny – snídaně v sedm, polévka v poledne a v pět zprávy v televizi. To, co chci od života já, ho nezajímalo.

Pak mi jednoho dne zavolala bývalá kolegyně Věra a pozvala mě do cukrárny. Váhala jsem, ale když se mě manžel udiveně zeptal, zda ho opravdu hodlám nechat doma samotného, něco se ve mně zlomilo. Beze slova jsem odešla za kamarádkou a vrátila jsem se až večer.

Kristýna (69): Co jsem v důchodu, rodina na mě neměla čas. Moje samota zmizela, když mi syn koupil notebook

Chtěla jsem žít

Moje změna začala novým účesem a koupí elegantního kabátu. Když jsem se u kadeřnice podívala do zrcadla, uviděla jsem ženu, která má v očích opět jiskru. Vyrazila jsem na kávu s kamarádkami a poprvé po letech jsem neřešila, zda bude mít manžel hlad.

Honzův uštěpačný komentář o tom, že už nejsem malá holka, aby mě ještě zajímala móda, mě tentokrát nezranil. Klidně jsem mu odsekla, že on zase očividně myslí jen na své pohodlí.

Moje osobní revoluce nabírala na obrátkách. Začala jsem chodit na procházky, setkání s přáteli i na taneční večery v kulturním domě. Domů jsem se vracela stále později, někdy i po půlnoci, a Honzovy výčitky, co si pomyslí lidé, mi byly úplně lhostejné. Začala jsem se znovu líčit a nosit šaty, které se líbily mně samotné. Manžel to sledoval s pohrdáním v očích, ale já se konečně cítila svobodná.

Věra (63): Po odchodu do důchodu jsem myslela, že je konec. Osudové setkání na lavičce ale vše změnilo

Odešla jsem od něj

Napětí doma vyvrcholilo, když Honza bouchl do stolu a řekl, že se buď vrátím k normálnímu životu spořádané manželky, nebo můžu jít. Bez jediného slova jsem si sbalila nejnutnější věci a odešla k naší dceři. Ta mě přijala s pochopením a bez zbytečných otázek mi připravila pokoj pro hosty.

U ní jsem našla klid a podporu, kterou jsem v manželství už dávno postrádala. A uvědomila jsem si, že ke svému starému životu se už vrátit nechci.

Vlasta (75): Můj sen o klidném důchodu se mi zhroutil s manželovou smrtí. Nevzdala jsem se a našla si nové poslání

Nejlepší kapitola mého života

Hned druhý večer jsem vyrazila na taneční zábavu v nové sukni a s úsměvem na rtech. U baru jsem si objednala sklenku prosecca a poprvé jsem měla pocit, že žiju jen sama za sebe. Tančila jsem až do úplného vyčerpání a k dceři jsem se vrátila nad ránem. V kuchyni na mě čekal lístek s textem: „Bravo, mami.“

V tu chvíli mi došlo, že stáří nemusí být jen o čekání na konec, ale že to může být začátek té nejlepší kapitoly mého života.

Eva (66): Manžel se v důchodu začal chovat divně. Když jsem zjistila pravdu, byla jsem v šoku, ale pak se mi chtělo smát

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].