
Dagmar kouřila celý život a cigareta k ní prostě patřila. A dokud nepotkala Michala, neměla v plánu přestávat nebo věci měnit. Ukázalo se ale, že jen potřebovala tu správnou motivaci.
Kouřit jsem začala s partou kamarádů, když mi bylo asi 14. Od té doby jsem měla krabičku vždycky po ruce. Jen málo lidí mě kdy vidělo bez cigarety nebo bez krabičky, a to jsem vždycky začala být pěkně nepříjemná. Stávalo se často, že jsem ze stresu vykouřila i krabičku denně.
Změnil mi život
Zatímco lidi kolem mě postupně přesedlali na jiné verze kouření nebo úplně přestali, já jsem se svého zlozvyku držela. Pokoušela jsem se to kompenzovat – chodila jsem na procházky se psem, na jógu, na spinning. Vlastně jsem dělala všechno proto, abych nemusela přestat kouřit.
Samozřejmě, že se kouření začalo na mém zdraví projevovat. Na procházkách jsem si častěji sedala a na jógu jsem se potom úplně vykašlala, protože jsem to prostě neudýchala a nechtěla jsem si připadat blbě. Pokoušela jsem se párkrát přestat, ale bez výsledku a vždycky jsem si nakonec zapálila.
Ale pak jsem potkala Michala, dali jsme se dohromady a začali jsme mluvit o naší budoucnosti. Michal byl taky kuřák, ale když mluvil o tom, že by si mě možná i vzal a že by možná chtěl jednou dítě, začal nenápadně nadhazovat možnost, že bychom předtím možná taky měli přestat kouřit, aby to na naše zdraví nemělo vliv.
Stálo to za to
Nechtělo se mi. Já kouřila ráda, ale Michal věděl, jak na mě. „Až přestaneš kouřit, bude prstýnek a svatba. Protože pokud budeme kouřit, nikdy na ni nenašetříme,“ vtipkoval, ale mně se to dotklo. Nikdy jsem nevěřila těm pohádkám o tom, že kdybych nekouřila, měla bych porsche, ale tohle bylo něco jiného.
A tak jsme s Michalem začali abstinovat, čím začal nejhorší měsíc našeho života. Já jsem totiž neskutečně nepříjemná, když nekouřím. Ale postupně jsem si začala zvykat na to, že ráno si nedám kafe a cigáro, ale jen kafe a k tomu si dám koláček.
Po půl roce jsem na cigarety už ani nemyslela, ale změnilo se nejen to. Přestala jsem kouřit a přibrala jsem deset kilo, a upřímně jsem si myslela, že si mě Michal nebude chtít vzít. Ale pak se jednoho dne na naše půlroční nekuřácké výročí, vytasil s prstýnkem. Nečekala jsem to, ale nadšeně jsem zakřičela „ano!“ Přišla jsem o tabák, ale Michal za to rozhodně stál.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




