Ivana (58): Ani moje zlomená noha dceru nezastavila. Klidně mi dá vnuka na hlídání

Vlastně ani nevím, co se stalo. Na zahradě jsem uklouzla na mokrém trávníku. Najednou jsem ležela na zemi. Pod sebou jsem měla zkroucenou nohu, která mě bolela. Zkusila jsem si na nohu stoupnout, ale vykřikla jsem bolestí a opět spadla na zem.

Gita (56): Chtěla jsem synovi pomoct v těžké životní situaci. Skončila jsem jako neplacená služka a chůva

Vteřina, která mi zkomplikovala život

Plazila jsem se po zemi asi dvacet metrů ke stolu, kde jsem měla položený mobil. Zavolala jsem si sanitku, která mě odvezla do nemocnice. Když mi nohu zrentgenovali a prohlédl ji lékař, bylo jasné, že musím na operaci. Začala jsem plakat a neuměla jsem se s úrazem smířit. Po chvíli jsem se uklidnila a byla schopná zavolat manželovi do zaměstnání, aby mi dovezl kabelku s doklady a nějaké oblečení.

Hned druhý den jsem podstoupila operaci a po týdnu mě propustili z nemocnice domů. Manžel si vzal týden dovolenou a pomohl mi se adaptovat na novou životní situaci. Sádru na noze jsem měla mít pět týdnů a skákala jsem doma o berlích. Manžel mi připravil snídani a odešel do práce. Jedla jsem ve stoje a nebudu hovořit o tom, jak jsem bojovala s lidskou důstojností v oblasti hygieny.

Iveta (34): Nemohu překonat zlomené srdce. V den, kdy se mi narodil syn, přítel se se mnou rozešel

Těžké životní období zvládám se slzou v oku

Docela se lituji. Zjistila jsem, že neumím přijmout skutečnost, že jsem odkázaná na berle a byt. Nikam dál jsem nebyla schopná se dostat. Byla jsem doma z nemocnice přesně čtyři dny, když mi zavolala dcera: „Mami, dovezu ti malého, jo? Jen na dvě hodiny. Potřebuju si dojet do obchodu. To zvládneš. Bude hodný.“ Než jsem stihla reagovat, dcera hovor ukončila.

Hlídání vnuka bylo nad moje síly. Vnuk neposlouchá a já s berlemi nejsem hbitá v pohybu. A tak se náš byt změnil během hodiny v prostor, kde na zemi ležely věci, co vnuk vytahal ze skříní. Začala jsem zoufalstvím brečet. Noha mě bolela, vnuk se vztekal, já ho nebyla schopná zvednout ze země a navíc měl plnou plenu. Jenže nechtěl si nechat dobrovolně plenu vyměnit. A já nebyla schopná ho odnést.

Terezie (18): Vyhodili mě ve třeťáku při reparátu. Byla to nespravedlnost, ale já se nevzdala

Výčitky dcery mě znechutily

„Mami, to jsi ho nemohla přebalit? Má zadek jako orangutan. To ho musí docela bolet,“ rozčilovala se dcera. Seděla jsem na pohovce a neměla slov. Měla jsem zavřené oči a modlila se, aby dcera i s vnukem odešla. Potřebovala jsem klid. Potřebovala jsem si lehnout a dát nohu nahoru. A taky jsem potřebovala uklidit byt, než se vrátí manžel ze zaměstnání.

Dostala bych od něj vynadáno, kdyby zjistil, že jsem hlídala vnuka v tomto stavu. Dcera se mě ani nezeptala, zda něco nepotřebuji, a odjela domů. Uvědomila jsem si, že moje zlomenina je možná stav, který mi má ukázat rodinné vztahy, které v naší rodině panují. Vidím, že manžel je můj ochránce, zatímco dcera s manželem mě využívají. Napíšu dceři textovou zprávu a nastíním jí mé myšlenky.

Jindřiška (31): Manžel je tak nešikovný, že jakmile vezme do ruky kladivo, už jedeme do nemocnice

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].