
Aneta se do Filipa bláznivě zamilovala. Jejich vztah byl od začátku velmi vášnivý. Jenže když po pár měsících zjistila, že je těhotná, čekal ji tvrdý střet s realitou. Filip na ni začal tlačit, aby ho šla na interrupci. Sama nebyla přesvědčená, že je to správné, přesto ho poslechla. Dnes si to ale vyčítá víc než cokoli jiného.
Filipa jsem potkala náhodou na večírku u kamarádky. Byl o dva roky straší a zaujal mě hned, jak jsme vstoupila do místnosti. Koukala jsem na něj jako na zjevení a říkala si, že takový cool týpek si mě jistě ani nevšimne. Ale stal se zázrak. Nejenže jsme se dali do řeči, ale hned na druhý den si domluvili rande. Mělo to rychlý spád. První rande, první pusa, první sex a já byla totálně ztracená. Takovou vášeň a zamilovanost jsem ještě s nikým nezažila.
Těhotenství přišlo jako blesk z čistého nebe
A vypadalo to, že Filip to má stejně. „Nikdy jsem s nikým necítil takovou jiskru,“ řekl mi po pár týdnech. A já mu to věřila. Skočili jsem do toho po hlavě a užívali si jeden druhého. Dokonce jsem kvůli tomu začala flákat vejšku a zanedbávat kámošky. Všechno šlo stranou. Lítala jsem na zamilovaném obláčku a zajímal mě jen Filip. Jenže, pak do našeho „ráje“ udeřil pořádný blesk.
Byli jsme spolu sotva čtyři měsíce, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Měla jsem všechny typické příznaky, a tak mě ty dvě čárky na testu ani moc nepřekvapily. A vzhledem k naší intenzitě sexu jsem se ani moc nedivila. Navíc žádná ochrana není stoprocentní.
Ještě větší šok to byl pro Filipa. Já i přes překvapení a strach cítila zvláštní klid, jako by to mělo nějaký důvod. A vlastně jsem z tohohle „neplánovaného dárečku“ měla radost. Jenže Filip to viděl úplně jinak.
Nechtěla jsem ho ztratit, tak jsem poslechla
Když jsem mu tu novinu řekla, zůstal stát jako opařený. „Anet, děláš si srandu? To nemůžeme zvládnout, vždyť se skoro neznáme.“
Chtěla jsem věřit, že jen potřebuje čas. Ale čím víc jsme o tom mluvili, tím víc mě tlačil jedním směrem. „To dítě by zničilo úplně všechno. My dva nejsme připravení.“
Bylo mi to tak líto. Samozřejmě jsem si uvědomila, že by mi to nabouralo všechny plány, ale věřila jsem, že by se to zvládnout dalo. Nebylo nám přeci -náct. Jenže Filip si ani na vteřinu nechtěl připustit, že by byl tátou. Mluvil jen o potratu.
A jelikož jsem do něj byla tak zblázněná a bála se, že bych o něj definitivně přišla, udělala jsem, co chtěl. I když jsem to cítila jinak. „Půjdu, ale jen proto, že tě nechci ztratit,“ řekla jsem mu, když mě vezl do nemocnice. Mlčel. Ani za ruku mě ten den pořádně nevzal. Já se celá třásla a před zákrokem si na záchodě pořádně pobrečela.
A pak přišly další rány
Po potratu to na mě ještě víc dolehlo. Psychicky jsem se sesypala. Filip se mi sice chvíli snažil být oporou, ale bylo to tak neosobní a nucené. Najednou jsme si byli vzdálení. Neměli jsme chuť se bavit ani se milovat. Po dvou měsících trápení a hádek jsme se rozešli. A já se sesypala podruhé.
Jenže ani to nebyl konec našeho smutného příběhu. Od známé jsem se dozvěděla, že Filip čeká dítě s jinou. Na fotce, kterou mi ukázala, byl s holkou, se kterou se potkal krátce po mně. Prý jsou šťastní a na miminko se těší.
Zůstala jsem sedět s telefonem v ruce a jen jsem zírala. Takže ještě nedávno o otcovství vůbec neuvažoval, a najednou bude mít rodinu? Proč dítě se mnou nechtěl, ale s jinou najednou ano? Byla jsem v šoku...
Nejvíc si vyčítám své rozhodnutí. Že jsem obětovala něco tak zásadního pro někoho, kdo si to vůbec nezasloužil. Nevím, jestli mě to někdy přestane bolet, ale doufám, že to nebude mít vliv na můj další život. A také, že jednoho dne potkám opravdu milujícího muže, který se z našeho společného potomka bude radovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].